Lactarius fulvissimus

Lactarius fulvissimus Romagn. 1954

ryzec oranžově hnědý

Systematika

Popis

Klobouk je široký 40–80 mm, nejprve sklenutý s dlouho podehnutým okrajem, později plochý až vmáčklý, s ostrým zvlněným okrajem. Pokožka klobouku je hladká, suchá nebo jakoby mastná, v dospělosti někdy zplstnatělá, nejvýš nevýrazně pásovaná, v mládí tmavě cihlově červená, rychle od okraje vybledající do žlutooranžova.

Lupeny jsou spíše úzké a husté, krémové až narůžověle žlutohnědé, ve stáří se žlutohnědými skvrnami, ke třeni připojené nebo mírně sbíhavé.

Třeň je válcovitý až mírně kyjovitý, 30–80 x 5–15 mm, hladký, žlutooranžový, od báze hnědnoucí, v dospělosti dutý.

Dužnina je bělavá až světle žlutohnědá, pod pokožkou klobouku a třeně oranžová. Chuť je mírná, po čase nahořklá. Vůně je podobná ryzci dubovému (Lactarius quietus). Mléko je hojné, bílé nebo vodnatě bílé, při zasychání mírně žloutnoucí.

Výtrusný prach je nažloutlý až krémový.

Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 6–9 x 5–8 µm, ostnité, jednotlivé ostny jsou propojeny neúplnou síťkou.

Výskyt

Roste od června do října, roztroušeně, v listnatých a smíšených lesích nižších poloh na humózních půdách, především pod duby, ale i po buky, lipami, topoly, habry nebo lískou, někdy i pod jehličnany.

Možná záměna

Podobně zbarvených ryzců je celá řada. Charakteristickými znaky ryzce oranžově hnědého jsou růst pod listnáči a zejména od okraje blednoucí pokožka klobouku.

Ryzec hedvábný (Lactarius subsericatus) má tmavší lupeny, žloutnoucí mléko a spíše izolovaně bradavčité výtrusy. Roste vzácně, nejčastěji v jedlobučinách na vápnitých půdách. Podle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) je hojnější v severní Evropě.

Ryzec oranžový (Lactarius aurantiacus) má stejnoměrněji oranžový klobouk bez rychlého žloutnutí od okraje. Roste spíše v jehličnatých lesích.

Ryzec nasládlý (Lactarius subdulcis) roste pod buky, jen výjimečně pod jinými listnáči. Jeho mléko je zprvu nasládlé, po delší době stejně jako dužnina palčivé.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Ve starší české literatuře uváděn také jako ryzec žlutohnědý.

Literatura

	Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing

Znaky v klíčích

Klíč k určování ryzců

Nálezy

  0071-2020-0277 (29.09.2020, Jihočeský kraj)
  0071-2019-0533 (07.10.2019, Středočeský kraj)