Leccinum cyaneobasileucum

Leccinum cyaneobasileucum Lannoy & Estad?s 1991

kozák šedohnědý

Systematika

Popis

Klobouk je široký 50–100 (120) mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý (poduškovitý), obvykle světle šedohnědý, v mládí jemně plstnatý, za vlhka mírně lepkavý.

Rourky i póry jsou bělavé, později našedlé, u třeně vykrojené, při otlačení pomalu světle šedohnědé.

Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 70–150 x 10–25 mm, nejprve bělavý, s bělavými nebo světle šedými šupinkami, později šednoucí, na bázi s modrozelenými skvrnami.

Dužnina je bělavá, na řezu pří vrcholu třeně často mírně narůžovělá, v bázi třeně modrozelená. Vůně je nevýrazná, chuť mírná.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou vřetenovité, úzké, 14–20 x 4–7 µm.

Výskyt

Roste od července do listopadu, dosti hojně, vždy ve spojení s břízou (Betula). Vyhledává vlhké lokality s kyselou půdou.

Možná záměna

Roste často pohromadě s dalšími druhy kozáků vázaných na břízu.

Hojnější kozák březový (Leccinum scabrum) má dužninu na řezu neměnnou, na bázi třeně vždy bez modrozelených odstínů.

Kozák barvoměnný (Leccinum variicolor) je obecně tmavší, má tmavě šedohnědý klobouk se světlejšími skvrnami.

Světlé plodnice lze zaměnit i za kozák bílý (Leccinum holopus), ten však na bázi třeně obvykle postrádá modrozelené zbarvení. Mikroskopicky má jinou strukturu pokožky klobouku.

Plodnice světlých forem křemenáče březového (Leccinum versipelle) mají nápadně tmavnoucí dužninu.

Kuchyňské využití

Jako ostatní druhy kozáků je i kozák šedohnědý výborná jedlá houba, sbírat bychom však měli jen mladší plodnice, starší mívají velmi měkký klobouk a naopak tuhý vláknitý třeň.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich

Nálezy

  0071-2022-0273 (26.10.2022, Karlovarský kraj)