Leccinum pseudoscabrum

Úvodní stránka

Myko atlas - Leccinum pseudoscabrum

Leccinum pseudoscabrum (Kallenb.) Šutara 1989

kozák habrový

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Boletales
Boletaceae
Leccinum

Synonyma

Krombholzia pseudoscabra (Kallenb.) Vassilkov 1955
Krombholziella carpini (R. Schulz) Alessio 1985
Krombholziella pseudoscabra (Kallenb.) ?utara 1982
Leccinellum carpini (R. Schulz) Bresinsky & Manfr. Binder 2003
Leccinellum pseudoscabrum (Kallenb.) Mikšík 2017
Leccinum carpini (R. Schulz) M.M. Moser ex D.A. Reid 1965
Trachypus carpini (R. Schulz) J. Favre 1948

Popis

Klobouk je 40–120 mm široký, nejprve polokulovitý, později poduškovitě sklenutý. Pokožka klobouku je za vlhka jemně slizká, (okrově) hnědá až šedohnědá, někdy s olivovým odstínem, v mládí obvykle nápadně vrásčitá, později (zejména za sucha) často rozpraskaná.

Rourky jsou nejprve bělavé, později šedohnědé, u třeně volné. Póry jsou drobné, okrouhlé, zbarvené podobně jako rourky, po poranění podobně jako rourky téměř černají.

Třeň je kyjovitý, někdy válcovitý, 70–120 x 10–25 mm, bílý později šednoucí, pokrytý šedými nebo černými šupinkami.

Dužnina je bílá, na řezu se poměrně rychle zbarvuje, někdy přes odstíny růžové nebo šedočervené, nakonec je šedá až černá. Vůně je nenápadně houbová. Chuť je mírná, příjemná.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou úzce eliptické nebo vřetenovité, 12–20 x 5–6 µm, hladké.

Výskyt

Roste od června do října, místy hojně, od nížin do pahorkatin, především pod habry, někdy i pod lískami.

Možná záměna

Pod břízami roste kozák březový (Leccinum scabrum), kozák zelenošedý (Leccinum brunneogriseolum) a kozák barvoměnný (Leccinum variicolor), jejichž dužnina na řezu zůstává neměnná nebo (zejména v bázi třeně) mírně zelená.

Kozák dubový (Leccinum crocipodium), jehož dužnina na řezu šedne až černá, má žluté rourky a celá plodnice je barevně laděna do žluta.

Pod osikami roste kozák topolový (Leccinum duriusculum) s často robustními plodnicemi, s šednoucí nebo (ve třeni) modrozelenající dužninou.

Kuchyňské využití

Je jedlý a chutný. Ke sběru doporučujeme mladší plodnice, starší mohou mít měkký vodnatý klobouk a tuhý vláknitý třeň.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Šutara J., Mikšík M., Janda V. (2009): Hřibovité houby. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin