Ramaria formosa (Pers.) Quél. 1888
kuřátka sličná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Gomphales Gomphaceae Ramaria |
Popis
Plodnice jsou střední až velké, 60–150 mm široké, 80–200 mm vysoké, keříčkovité, v mládí lososově růžové, později žlutorůžové, žlutooranžové, žluté až žlutookrové, zabarvené výtrusným prachem. Konce větviček jsou citronově žluté, zakončené 2–3 zoubky, stářím okrově vybledají. Větvení má charakter úzkého písmene U.
Třeň, ze kterého vyrůstají až 20 mm tlusté základní větvičky, je ztluštělý, o velikosti až 50 x 50 mm, na bázi bílý, v horní části postupně v barvě plodnice, s krémovým až krémově bílým bazálním myceliem a bílými (někdy chybějícími) rhizomorfami.
Dužnina je bílá nebo narůžovělá, později rezavějící až hnědnoucí, měkce lomivá až pevná, za sucha křídově drobivá. Vůně je nakyslá. Chuť je nakysle hořká.
Výtrusný prach je žlutookrový.
Výtrusy jsou oválné až široce oválné, (8) 8,5–13 (14) x 4–6,5 µm, drsné, bradavčitě žebernaté s vydutým ornamentem.
Přezky jsou přítomny v celé plodnici.
Výskyt
Kuřátka sličná rostou od července do října, roztroušeně, obvykle malých skupinách, někdy jednotlivě, především v listnatých lesích (dub, buk), někdy i pod jehličnany (smrk). Mykorhizní druh, upřednostňuje vápnité půdy.
Možná záměna
Nálezy je pro přesné určení vhodné až nezbytné mikroskopovat.
Sytěji růžově zbarvené plodnice bez přezek vytváří kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis). Bez přezek jsou i plodnice kuřátek půvabných (Ramaria neoformosa).
Kuřátka žlutavá (Ramaria flavescens) mají užší výtrusy.
Starší plodnice kuřátek sličných bez výraznějších růžových odstínů jsou makroskopicky zaměnitelné s řadou jiných žlutě zbarvených druhů.
Kuchyňské využití
Kuřátka sličná jsou mírně jedovatá.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Podle MycoBank je Ramaria formosa (Pers.) Quél. 1888 synonymem pro Corallium formosum (Pers.) G. Hahn 1883.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
