Russula alnetorum Romagn. 1956
holubinka olšinná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Synonyma
Russula pumila Rouzeau & F. Massart 1970
Popis
Drobná holubinka.
Klobouk je široký 20–50 mm, v mládí vyklenutý, později ploše rozložený a ve středu mělce prohloubený, vínově červený až modrofialový, ve středu někdy tmavší, téměř černý, v dospělosti růžově, okrově nebo olivově vybledající. Okraj je hladký, v dospělosti nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou spíše prořídlé, tenké, 2–4 mm vysoké, křehké, úzce připojené, obvykle s několika delšími lupénky, vzácně větvené, bělavé až smetanové.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 20–60 x 5–10 mm, brzy houbovitě vycpaný až dutý, křehký, podélně vrásčitý, v mládí bělavý, poraněním a stářím žloutnoucí, za vlhka nápadně šednoucí.
Dužnina je brzy houbovitá, křehká, bělavá, zejména v klobouku žloutnoucí, ve třeni šednoucí. Vůně je nevýrazně ovocná. Chuť je mírně palčivá, nejvíce v lupenech.
Výtrusný prach je bělavý (1b).
Výtrusy jsou eliptické, 7–11 x 5,5–8,5 µm, s nízkou až střední ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícím někdy téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste vzácně na vlhkých místech (mokřady, rašeliniště) pod olšemi. Srpen až září.
Možná záměna
Podobně zbarvenými, výrazněji palčivými druhy s křehkou dužninou jsou holubinka křehká (Russula fragilis) a holubinka tmavočervená (Russula atrorubens). Rostou pod jinými dřevinami, které se však mohou vyskytovat spolu s olšemi, jejich dužnina nejvýše slabě žloutne a chybí za vlhka výrazně šednoucí třeň.
Pod břízami roste holubinka unylá (Russula versicolor), na bázi třeně typicky žloutnoucí, ale ve zbytku plodnice zůstává dužnina dlouho bílá. Má tmavší výtrusný prach, který zbarvuje lupeny starších plodnic světle okrově.
Drobná holubinka dívčí (Russula puellaris) roste obvykle pod borovicemi, je zcela nepalčivá.
Vzácná holubinka fialová (Russula violacea) je výrazně palčivá a má izolovaně ostnité výtrusy.
Nehojná holubinka pelargoniová (Russula pelargonia) nemá žloutnoucí dužninu, voní po pelargoniích a roste obvykle pod břízami nebo pod osikami.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba, která drobným vzrůstem a křehkostí plodnic neláká ke sběru.
Poznámky
Kromě Červeného seznamu Holec a kol. (2006) je uvedena ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. v kategorii ohrožený druh. Ukazuje se však, že patrně není tak vzácná, jak se původně soudilo.
Autorství textů: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Holubinku drobnou (Russula pumila Rouzeau & F. Massart 1970) považují mnozí autoři za varietu holubinky olšinné (Russula alnetorum), někdy je s holubinkou olšinnou synonymizována, encyklopedie Holec a kol. (2012) však opět oba druhy rozlišuje samostatně. Holubinka drobná je popisována s růžovým až purpurově fialovým kloboukem a řidšími lupeny.
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Borovička J. (2005): Poznáváme holubinky III. Holubinka olšinná - Russula alnetorum Romagn. |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
