Russula pumila

Russula pumila Rouzeau & F. Massart 1970

holubinka drobná

Systematika

Synonyma

Russula alnetorum Romagn. 1956

Popis

Drobná holubinka.

Klobouk je široký 20–50 mm, v mládí vyklenutý, později ploše rozložený a ve středu mělce prohloubený, vínově červený až modrofialový, ve středu někdy tmavší, téměř černý, v dospělosti růžově, okrově nebo olivově vybledající. Okraj je hladký, v dospělosti nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou spíše prořídlé, tenké, 2–4 mm vysoké, křehké, úzce připojené, obvykle s několika delšími lupénky, vzácně větvené, bělavé až smetanové.

Třeň je válcovitý až kyjovitý, 20–60 x 5–10 mm, brzy houbovitě vycpaný až dutý, křehký, podélně vrásčitý, v mládí bělavý, poraněním a stářím žloutnoucí, za vlhka nápadně šednoucí.

Dužnina je brzy houbovitá, křehká, bělavá, zejména v klobouku žloutnoucí, ve třeni šednoucí. Vůně je nevýrazně ovocná. Chuť je mírně palčivá, nejvíce v lupenech.

Výtrusný prach je bělavý (1b).

Výtrusy jsou eliptické, 7–11 x 5,5–8,5 µm, s nízkou až střední ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícím někdy téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste vzácně na vlhkých místech (mokřady, rašeliniště) pod olšemi. Srpen až září.

Možná záměna

Podobně zbarvenými, výrazněji palčivými druhy s křehkou dužninou jsou holubinka křehká (Russula fragilis) a holubinka tmavočervená (Russula atrorubens). Rostou pod jinými dřevinami, které se však mohou vyskytovat spolu s olšemi, jejich dužnina nejvýše slabě žloutne a chybí za vlhka výrazně šednoucí třeň.

Pod břízami roste holubinka unylá (Russula versicolor), na bázi třeně typicky žloutnoucí, ale ve zbytku plodnice zůstává dužnina dlouho bílá. Má tmavší výtrusný prach, který zbarvuje lupeny starších plodnic světle okrově.

Drobná holubinka dívčí (Russula puellaris) roste obvykle pod borovicemi, je zcela nepalčivá.

Vzácná holubinka fialová (Russula violacea) je výrazně palčivá a má izolovaně ostnité výtrusy.

Nehojná holubinka pelargoniová (Russula pelargonia) nemá žloutnoucí dužninu, voní po pelargoniích a roste obvykle pod břízami nebo pod osikami.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba, která drobným vzrůstem a křehkostí plodnic neláká ke sběru.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Borovička J. (2005): Poznáváme holubinky III. Holubinka olšinná - Russula alnetorum Romagn.
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia

Znaky v klíčích

Klíč k určování holubinek

Nálezy

  0071-2015-0004 (04.10.2015, Středočeský kraj)