Russula fuliginosa

Russula fuliginosa Sarnari 1993

holubinka sazová

Systematika

Popis

Klobouk je široký 50–110 mm, masitý, nejprve sklenutý, brzy uprostřed pupkovitě prohloubený, s okrajem zprvu podehnutým, pak dlouho zahnutým směrem dolů, nerýhovaným, často laločnatým. Pokožka klobouku je v mládí bílá, brzy (sépiově) šednoucí nebo hnědnoucí, bez rezavých odstínů, lze ji sloupnout jen krátce a obtížně.

Lupeny jsou husté, velmi nízké a tenké, křehké, obloukovitě srpovité, prostřídané hojnými lupénky, (křídově) bílé, bez růžových nebo krémových odstínů, při poranění černající.

Třeň je válcovitý, krátký a robustní, 40–60 x 15–30 mm, pevný, později trochu měknoucí, v mládí bílý, postupně popelavě šednoucí.

Dužnina je poměrně pevná, bílá, při poranění pomalu šednoucí až černající bez rezavých odstínů. Vůně je nevýrazná, někdy však silnější, obtížně definovatelná. Chuť je ve třeni mírná, v lupenech palčivá.

Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžově růžová, guajak – středně rychle modrá.

Výtrusný prach je bílý (1a).

Výtrusy jsou eliptické, 7–9 x 5,5–7 µm, s nízkou ornamentikou s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste od července do září, dosti vzácně, výhradně pod duby, na vápnitých nebo jílovitých půdách.

Možná záměna

Důležitým znakem je šednoucí až černající (nečervenající) dužnina a bílé lupeny bez růžových nebo krémových odstínů.

Holubinka uhlová (Russula anthracina) má v dospělosti narůžovělé nebo krémové lupeny.

Holubinka černobílá (Russula albonigra) není palčivá, chutná po mentolu podobně jako holubinka sličná (Russula rosea).

Holubinka osmahlá (Russula adusta) má obvykle hnědě zbarvený klobouk.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Compactae.

Literatura

Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain

Znaky v klíčích

Klíč k určování holubinek

Nálezy

  0066-2019-0125 (01.09.2019, Praha)