Russula laccata Huijsman 1955
holubinka norská
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Synonyma
Russula norvegica D.A. Reid 1972
Stručný popis
Klobouk je široký 20–40 mm, tence masitý, zprvu polokulovitý, brzy sklenutý, nakonec ploše rozprostřený až mírně prohloubený, barevně dosti proměnlivý, (vínově) červený, červenohnědý, nafialovělý, často se zelenými odstíny nebo dokonce celý zelený, uprostřed někdy téměř černý. Okraj klobouku je v dospělosti tenký a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je lesklá, uprostřed klobouku až jakoby nalakovaná, lze ji sloupnout téměř ke středu.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, křehké, bílé nebo bělavé, obvykle s četnými lupénky.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 20–50 x 5–10 mm, bílý, na bázi žloutnoucí, křehký, brzy houbovitě vycpaný.
Dužnina je brzy křehká, bílá, žloutnoucí. Vůně je ovocně kokosová (amylacetát). Chuť je palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžová, růžová; guajak – pomalu modrá.
Výtrusný prach je bělavý až světle smetanový (1b–2a).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9 x 5,5–7 µm, s nízkou ornamentikou vytvářející téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, patrně dosti vzácně, pod vrbami na podmáčených stanovištích, někdy i v rašeliníku.
Možná záměna
Důležitými znaky jsou drobné plodnice a růst pod vrbami.
Na podobných stanovištích může vzácně vyrůst jinak hojná holubinka křehká (Russula fragilis) s víceméně negativní reakcí na guajakovou tinkturu a za sucha spíše matnou pokožkou klobouku.
Růst pod vrbami je někdy uváděn i u holubinky pelargoniové (Russula pelargonia) s šednoucí dužninou a vůní po listech muškátu.
Velmi podobná holubinka tmavočervená (Russula atrorubens), vytváří o něco větší plodnice a neroste pod vrbami.
Holubinka mokřadní (Russula subrubens) má mírnou chuť a při zasychání voní slanečkově.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.
Literatura
 |
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
