Russula variegatula Romagn. ex Bon 1983
holubinka bělovýtrusá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 40–60 (80) mm, v mládí sklenutý, později ploše rozprostřený a ve středu široce prohloubený, šedofialový, modrofialový nebo zelenofialový, na okraji někdy nahnědlý nebo ve středu žlutookrový, barevně velmi proměnlivý. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožku lze sloupnout do 1/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, křehké, lámavé, bělavé, později smetanové.
Třeň je válcovitý, 40–60 x 10–15 mm, plný, později houbovitě vycpaný, bílý, v horní části vzácně nafialovělý.
Dužnina je bílá, žloutnoucí. Vůně je nevýrazná, chuť je mírná.
Makrochemické reakce: guajak – pomalu modrá.
Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–8 x 5,5–7 µm, s nízkou až středně vysokou ornamentikou, s izolovanými nebo jen nehojně pospojovanými bradavkami.
Výskyt
Roste od června do září, vzácně v jehličnatých (smrk) a smíšených (dub, buk) lesích.
Možná záměna
Přestože patří do podsekce Griseinae, má pouze bílý až bělavý výtrusný prach. Z příbuzných druhů je podobná holubince fialovozelené (Russula ionochlora), která má výtrusný prach světle smetanový (2a). Ostatní podobné druhy subsekce Griseinae, například holubinka doupňáková (Russula grisea) mají výtrusný prach tmavší.
Zbarvením klobouku i barvou výtrusného prachu podobná holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) vytváří větší plodnice a má (špekově) pružné lupeny.
Kuchyňské využití
Je jedlá a chutná, podobně jako holubinka doupňáková, pro vzácnost však kulinářsky nevýznamná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Heterophyllae, subsekce Griseinae.
Literatura
 |
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
