šťavnatka dvoubarvá

šťavnatka dvoubarvá

Hygrophorus glutinifer Fr. 1838

Systematika

Synonyma

Hygrophorus dichrous Kühner & Romagn. 1953
Hygrophorus persoonii Arnolds 1979

Stručný popis

Klobouk je široký 30–80 mm, nejprve zvoncovitý nebo tupě kuželovitý, později sklenutý až ploše rozprostřený s tupým středovým hrbolkem, v mládí šedohnědý, někdy s olivovými odstíny, uprostřed tmavší, postupně od okraje vybledající, světle šedookrový. Pokožka klobouku je za vlhka velmi slizká.

Lupeny jsou řídké, bělavé nebo krémové, v dospělosti až světle šedookrové, na třeň sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 60–100 x 5–20 mm, nad pomíjivým slizovitým zbytkem závoje obvykle zúžený, ve spodní části hnědě šupinkatý.

Dužnina je bílá. Vůně a chuť jsou nevýrazné.

Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku zelenomodrá, tyrkysová.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou oválné, 9–12 x 5–7 ?m.

Výskyt

Roste od srpna do listopadu, roztroušeně až vzácně, v listnatých lesích pod duby a buky, možná i jinými listnáči. Upřednostňuje vápnité půdy.

Možná záměna

Šťavnatka olivově bílá (Hygrophorus olivaceoalbus) roste hojně pod smrky v jehličnatých lesích vyšších poloh.

Šťavnatka hnědobílá (Hygrophorus latitabundus) vytváří větší plodnice a roste pod borovicemi.

Šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus pustulatus) má šedý šupinkatý klobouk.

Šťavnatka Korhonenova (Hygrophorus korhonenii) roste pod smrkem a nevykazuje barevnou reakci pokožky klobouku s KOH.

Kuchyňské využití

Je jedlá.

Autorství obrázků: Vladimír Sojka

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Gerault A. (2005): Tricholomatales, version 2.1