Hygrophorus glutinifer Fr. 1838
šťavnatka dvoubarvá
Systematika
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Hygrophoraceae Hygrophorus |
Synonyma
Hygrophorus dichrous Kühner & Romagn. 1953
Hygrophorus persoonii Arnolds 1979
Stručný popis
Klobouk je široký 30–80 mm, nejprve zvoncovitý nebo tupě kuželovitý, později sklenutý až ploše rozprostřený s tupým středovým hrbolkem, v mládí šedohnědý, někdy s olivovými odstíny, uprostřed tmavší, postupně od okraje vybledající, světle šedookrový. Pokožka klobouku je za vlhka velmi slizká.
Lupeny jsou řídké, bělavé nebo krémové, v dospělosti až světle šedookrové, na třeň sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 60–100 x 5–20 mm, nad pomíjivým slizovitým zbytkem závoje obvykle zúžený, ve spodní části hnědě šupinkatý.
Dužnina je bílá. Vůně a chuť jsou nevýrazné.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku zelenomodrá, tyrkysová.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné, 9–12 x 5–7 ?m.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, roztroušeně až vzácně, v listnatých lesích pod duby a buky, možná i jinými listnáči. Upřednostňuje vápnité půdy.
Možná záměna
Šťavnatka olivově bílá (Hygrophorus olivaceoalbus) roste hojně pod smrky v jehličnatých lesích vyšších poloh.
Šťavnatka sněhobílá (Hygrophorus latitabundus) vytváří větší plodnice a roste pod borovicemi.
Šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus pustulatus) má šedý šupinkatý klobouk.
Šťavnatka Korhonenova (Hygrophorus korhonenii) roste pod smrkem a nevykazuje barevnou reakci pokožky klobouku s KOH.
Kuchyňské využití
Je jedlá.
![]() |
![]() |
![]() |
Autorství obrázků: Vladimír Sojka
Literatura
![]() |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
![]() |
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
![]() |
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
![]() |
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
![]() |
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
![]() |
Gerault A. (2005): Tricholomatales, version 2.1 |