Leccinum rufum (Schaeff.) Kreisel 1983
křemenáč osikový
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Boletaceae Leccinum |
Synonyma
Boletus rufus Schaeff. 1774
Leccinum albostipitatum den Bakker & Noordel. 2005
Popis
Klobouk je 40–150 mm široký, v mládí téměř kulovitý, přesahujícím okrajem připojený ke třeni, později polokulovitý, sklenutý až téměř (poduškovitě) plochý, jemně plstnatý, oranžově červený, vzácně ovšem i hnědý – varieta Leccinum rufum var. decipiens.
Rourky jsou nejprve bělavé až smetanové, později našedlé nebo našedle olivové. Póry jsou drobné, v barvě rourek, po otlačení růžovějící, později výrazně tmavnoucí.
Třeň je téměř válcovitý, 60–200 x 15–40 mm, ve spodní části obvykle mírně kyjovitě rozšířený, v dospělosti pod kloboukem zúžený. V mládí je téměř čistě bílý, pokrytý bílými nekontrastními šupinkami, které až později tmavnou.
Dužnina je tuhá, šťavnatá, příjemné chuti i vůně. Na řezu šedne s odstínem do červenohněda, u báze třeně do zelenomodra. Plátky dužniny při sušení nakonec téměř zčernají.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou oble vřetenovité, 12–18 x 3–5 ?m, hladké.
Výskyt
Roste od května do listopadu, jednotlivě nebo ve skupinách, pod topoly, zejména pod osikami, v lese nebo v trávě mimo les v dosahu kořenového systému symbionta. Na lokalitě vydrží růst obvykle několik let.
Možná záměna
Křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum) má již od mládí na třeni kontrastní rezavé nebo hnědorezavé šupiny. Roste na podobných místech pod stejnými dřevinami, někdy najdeme plodnice obou druhů vedle sebe.
Křemenáč březový (Leccinum versipelle) vytváří často mohutnější plodnice a má od mládí na třeni výrazné černé šupiny. Roste pod břízami.
Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum) má v mládí šedé póry a roste především ve smrkových lesích.
Kuchyňské využití
Křemenáč osikový je podobně jako ostatní křemenáče a kozáci oblíbenou a hojně sbíranou jedlou houbou.
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Poznámky k systematice
V názvosloví kolem křemenáče osikového, křemenáče krvavého a křemenáče dubového byl v minulosti docela chaos. Zde považujeme křemenáče krvavého a křemenáče dubového za jediný druh – křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum) – a k němu zařazujeme i varianty dříve křemenáče osikového s hnědě nebo červeně šupinatými třeni mladých plodnic. Křemenáč osikový (Leccinum rufum) má vždy v mládí třeň bílý, s bílými, až dospíváním tmavnoucími šupinami.
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
|
Hlaváček J. (1991): Přehled našich hub hřibotvarých (Boletales) 16 - křemenáče. |
Nálezy
0071-2023-0131 (14.10.2023, Karlovarský kraj)
0071-2023-0085 (17.08.2023, Plzeňský kraj)
0066-2022-0150 (03.09.2022, Plzeňský kraj)
0087-2022-0080 (23.05.2022, Středočeský kraj)
0087-2022-0074 (21.05.2022, Středočeský kraj)
