Russula cavipes Britzelm. 1893
holubinka dutonohá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 30–60 (80) mm, zprvu polokulovitý, brzy sklenutý, později ploše rozprostřený až mírně prohloubený, někdy s nevýrazným středovým hrbolkem, v dospělosti na okraji krátce hrbolkatě rýhovaný, barevně velmi proměnlivý, nejvíce fialový, šedofialový, šedorůžový, hnědoolivový, někdy i nažloutlý. Pokožku lze snadno sloupnout do 1/2 až 2/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, křehké, bělavé až smetanové, často příčně žilkovaně propojené (anastomozované).
Třeň je mírně kyjovitý, 30–60 x 10–15 mm, bílý, brzy houbovitě vycpaný až dutý, na bázi žloutnoucí.
Dužnina je bílá, při poranění a stářím žloutnoucí. Vůně je ovocná (jablečná) až pelargoniová, chuť palčivá (podle Socha a kol. (2011) někdy téměř mírná).
Makrochemické reakce: lupeny a dužnina se podobně jako u holubinky jízlivé (Russula sardonia) působením čpavku zbarvují rychle do růžova, guajak – negativní nebo téměř negativní.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/250/204).
Výtrusy jsou široce oválné, 7–9,5 x 6–8 µm, se středně vysokou až vysokou ornamentikou tvořenou hustými ostnitými bradavkami, někdy propojenými tenkými hřebeny v nedokonalou síťku.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, nehojně v jehličnatých lesích, především pod jedlemi, méně často pod smrkem, na vlhkých až podmáčených stanovištích.
Možná záměna
Holubinka jízlivá (Russula sardonia) roste pod borovicemi, má o něco větší plodnice, žloutnoucí lupeny a obvykle narůžovělý, nafialovělý nebo i nazelenalý třeň.
Holubinka Quéletova (Russula queletii) rostoucí pod smrky má zpravidla výrazně fialový třeň.
Holubinka fialová (Russula violacea) roste pod listnáči a má izolovaně bradavčité výtrusy.
Holubinka křehká (Russula fragilis) má světlejší výtrusný prach a nižší ornamentiku výtrusů vytvářející téměř úplnou síťku.
Holubinka pelargoniová (Russula pelargonia) roste pod listnáči, má více prosíťované výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
Autorství obrázků: Jan Borovička
Poznámky k systematice
Na stránkách nahuby.sk uvádějí zavádějící český název holubinka kyjonohá. Tento název ale patří k Russula clavipes.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
