Russula decolorans (Fr.) Fr. 1838
holubinka odbarvená
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Popis
Klobouk je široký 40–120 mm, tlustě masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozložený a ve středu mělce prohloubený, žlutooranžový, méně často žlutookrový nebo načervenalý, někdy od středu vybledající. Okraj je zprvu podehnutý, dlouho hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, hladká nebo jemně zdrsnělá, za vlhka slizká a lepkavá, lze ji sloupnout asi do poloviny, někdy až do 2/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, poměrně tlusté, vysoké 7–12 mm, křehké, zaobleně připojené až téměř volné, obvykle s několika lupénky, některé u třeně větvené, nejprve bělavé, nakonec až světle okrové, při poranění a ve stáří šednoucí.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 50–100 x 15–25 mm, válcovitý nebo mírně kyjovitý, pod kloboukem obvykle trochu rozšířený, dlouho pevný a plný, později houbovitě vycpaný, podélně vrásčitý, bílý, stářím od báze šednoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a stářím nápadně šednoucí a někdy až černající. Vůně je nevýrazná, někdy slabě nasládle medová, chuť je mírná, v lupenech mladých plodnic někdy nepatrně palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – šedorůžová; fenol – hnědá; guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je smetanový až okrový (2c–3a), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/242/179).
Výtrusy jsou široce oválné, 8,5–13 x 6,5–10 µm, s vysokou ornamentikou, s většinou izolovanými bradavkami, jen vzácně zčásti propojenými krátkými či delšími spojkami.
 |
 |
Výskyt
Roste od července do října, poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách ve vlhkých jehličnatých lesích středních a vyšších poloh, zejména pod borovicemi, často v mechu nebo mezi borůvčím.
Možná záměna
Obdobně šednoucí dužninu, což je jeden z důležitých znaků holubinky odbarvené (Russula decolorans), má holubinka chromová (Russula claroflava), nápadná zářivě žlutým kloboukem a rostoucí výhradně pod břízami. Šednoucí dužninou se vyznačuje také holubinka tečkovaná (Russula vinosa) rostoucí v jehličnatých lesích pod smrky, s kloboukem obvykle hnědofialovým nebo červenohnědým.
Na obdobných místech a ve stejnou dobu může holubinku odbarvenou (Russula decolorans) doprovázet holubinka jahodová (Russula paludosa), která mívá ještě o něco větší plodnice, někdy narůžovělý třeň a nešednoucí dužninu.
V jehličnatých lesích hojná holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca) má téměř vždy zřetelně palčivou chuť dužniny v lupenech.
Kuchyňské využití
Jedlá a chutná holubinka.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Polychromae, subsekce Integriforminae.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Borovička J. (2009): Poznáváme holubinky XV. Holubinka odbarvená - Russula decolorans. |
|
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
|
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek |
Znaky v klíčích
Nálezy
0071-2023-0088 (18.08.2023, Plzeňský kraj)
0066-2023-0214 (01.07.2023, Středočeský kraj)
0066-2018-0053 (06.07.2018, Středočeský kraj)
0066-2013-0176 (28.09.2013, Středočeský kraj)
