Russula fellea

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula fellea

Russula fellea (Fr.) Fr. 1838

holubinka žlučová

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 40–80 mm, středně masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, světle žlutý, ve středu často tmavší, žlutooranžový, od okraje vybledající. Okraj je dlouho hladký, až v dospělosti rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, hladká, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, spíše tenké, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, obvykle s několika lupénky, některé větvené, žilkami propojené, za vlhka bělavé nebo smetanové, za sucha žloutnoucí.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 10–20 mm, někdy pod kloboukem nepatrně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, komůrkovitý až téměř dutý, jemně podélně vrásčitý, výjimečně bělavý, obvykle nažloutlý, někdy zbarvený téměř jako klobouk.

Dužnina je nejprve tuhá, později křehká a houbovitá, bělavá, stářím žloutnoucí. Vůně je poměrně výrazná, nakysle ovocná (plesnivý citrón). Chuť je ostře palčivá, někdy nahořkle palčivá.

Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b).

Výtrusy jsou eliptické, 7–9,5 x 6–8 µm, se středně vysokou ornamentikou vytvářející téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste poměrně hojně, obvykle ve skupinách, v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích, především pod buky, ale může růst i pod smrky, pravděpodobně také pod borovicemi nebo dalšími listnáči. Červenec až listopad.

Možná záměna

Holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca) má větší a pevnější plodnice, obvykle s lehce nazelenalým odstínem pokožky klobouku a v mládí bílým třeněm.

Holubinka sluneční (Russula solaris), rostoucí výhradně pod buky, má bílý třeň, smetanový výtrusný prach a jinou ornamentiku výtrusů.

Holubinka pružná (Russula farinipes) má nápadně pružnou konzistenci klobouku i třeně a nesíťované výtrusy.

Holubinka žlutá (Russula lutea) je zcela nepalčivá a má tmavě žlutý výtrusný prach. Některými autory je považována jen za varietu holubinky měnlivé (Russula risigallina).

Nepalčivá je i holubinka chromová (Russula claroflava), která roste pod břízami, má okrový výtrusný prach a nápadně šednoucí dužninu.

Kuchyňské využití

Pro palčivost nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Borovička J. (2009): Poznáváme holubinky XIV. Holubinka žlučová - Russula fellea.
	Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
	Melzer V. (1945): Atlas Holubinek