Aktuality - články autora Radim DvořákStrana 6 / 9, články 51 - 60 / 89
- 2.9.2013
Myko akce 
Terénní seminář ČMS - Určování hub v terénu se zřetelem na kloboukaté makromycety a jejich makroskopické zařazení do rodů (skupin) - 28.5.2013 Houby Význam latinských a řeckých jmen některých hub
- 12.4.2013 Aktuality Výsledky fotosoutěže 2012 - galerie vítězných snímků
- 15.3.2013 Myko akce Celostátní soutěž "O nejchutnější houby ve sladkokyselém nálevu" - Pardubice 2013
- 10.2.2013 Houby / Fotoreceptárium Dalibor Marounek: Mušle s hříbky a čínskými nudlemi
- 18.12.2012 Aktuality Nová sekce Propagační předměty
- 28.11.2012 Houby Zajímavosti ze světa hub - vodní houby
- 5.11.2012 Myko akce / Zprávy z akcí 13. setkání mladých mykologů v Halži u Tachova
- 24.9.2012 Houby / Poznávejme houby Suillus bovinus - klouzek kravský
- 16.7.2012 Aktuality Přidáno vyhledávání
Terénní seminář ČMS - Určování hub v terénu se zřetelem na kloboukaté makromycety a jejich makroskopické zařazení do rodů (skupin)
Myko akce
Radim Dvořák, 2.9.2013
Vážení členové ČMS, začínající mykologové, vážní zájemci o houby a studenti mykologických oborů,
dovolujeme si Vás pozvat na podzimní terénní seminář, zaměřený na poznávání hub v terénu a jejich zařazení do rodů či skupin. Podrobněji se bude týkat lupenatých kloboukatých hub.
Seminář by měl být úvodem do hlubšího studia velkých hub. Účastníci se seznámí s běžnými i méně běžnými rody a jejich makroskopickými identifikačními znaky, jejichž znalost umožní již v terénu předběžné zařazení neznámého nálezu do rodu, skupiny blízkých rodů či do skupiny v rámci velkého rodu, což následně výrazně usnadní pátrání v literatuře nebo vyhledání odborníka při pokusu určit druh. Dále budou prezentovány znaky důležité pro určení druhů v jednotlivých rodech. Získané poznatky si účastníci ověří na 2 terénních exkurzích a demonstraci nálezů.
Do pátku 6.9. je potřeba nahlásit rámcový počet účastníků pro rezervování ubytovací kapacity, proto prosíme o rychlou reakci všech zájemců.
Je o nový typ akce, který podle našeho názoru v činnosti ČMS chybí. V případě Vašeho zájmu plánujeme v pořádání tematických terénních seminářů pokračovat, tak jako je tomu v mnoha zahraničních mykologických společnostech či spolcích.
Ke stažení
Význam latinských a řeckých jmen některých hub
Houby
Radim Dvořák, 28.5.2013
řecké písmo
zdroj: Wikimedia Commons
Jak jsem slíbil na včerejší přednášce Houby a internet, dávám sem odkaz na článek o původu a významu některých vědeckých jmen hub. Je v angličtině, pro případný bohužel dosti neumělý překlad lze využít Google Translator. Odkazovaný online článek je výtahem z původního článku Dr R.D.Cundalla z květnového čísla časopisu NWFG Newsletter (ISSN 1465-8054) z roku 1998.
Výsledky fotosoutěže 2012 - galerie vítězných snímků
Aktuality
Radim Dvořák, 12.4.2013
vítězný snímek hlavní kategorie
Podívejte se na vítězné snímky fotosoutěže ČMS 2012.
Doporučujeme prostudovat propozice fotosoutěže 2013, obsahují drobné změny.
Celostátní soutěž "O nejchutnější houby ve sladkokyselém nálevu" - Pardubice 2013
Myko akce
Radim Dvořák, 15.3.2013
Celostátní soutěž „O NEJCHUTNĚJŠÍ HOUBY VE SLADKOKYSELÉM NÁLEVU“, XXXIX. ročník
Pořádá Mykologický klub Pardubice ve spolupráci s Magistrátem města Pardubic.
Datum konání: sobota 16. března 2013
Místo konání:
Kavárna Evropa a Evropský spolkový dům, Pernštýnské náměstí 54, Pardubice
GPS: 50°2'18.747"N, 15°46'47.909"E
Ubytování:
Hotel Kristl, Štrosova 239
GPS: 50°2'6.287"N, 15°47'24.039"E
Nutno objednat přímo u pořadatele.
Kontakty na organizátory:
Jan Kramoliš, Palackého třída 2413, 530 02 Pardubice
Tel. 728 954 096
Ke stažení:
Dokumenty ke stažení byly aktualizovány na žádost pořadatele 14.1. v 17:15.
Dalibor Marounek: Mušle s hříbky a čínskými nudlemi
Houby / Fotoreceptárium
Radim Dvořák, 10.2.2013
Mušle s hříbky a čínskými nudlemi
foto: Dalibor Marounek
Dnes vám nabízíme další recept od našeho člena a přispěvatele Dalibora Marounka z Roudnice nad Labem.
Suroviny
300 g mušlí, 300 g hříbků, 1 pórek, 1 červená paprika, 2 kostky čínských nudlí, 4 stroužky česneku, ústřičná omáčka, lžička strouhaného zázvoru,1dl bílého vína, sůl, pepř, olej.
Příprava
Pórek nakrájíme na kolečka, papriku na proužky, podusíme na oleji a odstavíme. Mušle společně s hříbky podusíme na oleji, přidáme na plátky pokrájený česnek, zastříkneme bílým vínem a dusíme do měkka. V mezičase povaříme čínské nudle, zcedíme je a necháme okapat. Smícháme zeleninu s hříbky a mušlemi, promícháme s nudlemi, dochutíme strouhaným zázvorem a ústřičnou omáčkou, osolíme, opepříme a podáváme.
Nová sekce Propagační předměty
Aktuality
Radim Dvořák, 18.12.2012
V nové sekci Propagační předměty najdete aktuální nabídku upomínkových předmětů a publikací naší společnosti.
Zajímavosti ze světa hub - vodní houby
Houby
Radim Dvořák, 28.11.2012
křehutka orobincová - Psathyrella typhae
foto: Jiří Burel
Co je to houba?
Většina houbařů si pod pojmem "houba" představí například hřib, lišku, bedlu, zkrátka houby s plodnicemi, rozlišenými na klobouk a třeň a mající na spodní straně klobouku rourky (lidově trubičky, trubky, díry...) nebo lupeny (lidově čárky, chladiče...). Pokročilejší houbaři vědí, že útvar, který běžně nazýváme "houbou" je ve skutečnosti plodnice, tedy rozmnožovací orgán houbového organizmu, jehož trvalejší, větší, ale méně nápadná část - podhoubí (mycelium) - je ukryta pod povrchem půdy nebo substrátu. Vztah plodnice k houbě je přitom stejný jako vztah jablka k jabloni.
Co vše patří mezi houby?
Mnozí z vás vědí, že houby nejsou ani rostliny ani živočichové, ale tvoří samostatnou říši organizmů. Tato říše, latinsky označovaná Fungi, zahrnuje nejen houby tvořící makroskopické plodnice, ale mnohem širší spektrum organizmů. Mikroskopické, plodnice netvořící organizmy pak tvoří převážnou většinu všech hub.
Názory na to, co vše patří mezi houby, se v průběhu let s postupujícím výzkumem měnily. Největší změny proběhly v posledních desetiletích spolu s rozvojem moderních taxonomických metod, především molekulárních, tady analýzy DNA.
Dříve tak byly mezi houby řazeny hlenky ("Myxomycota"), které jsou polyfyletické a do říše hub se již ani jedna jejich větev neřadí. Patřily sem také řasovky či plísně vaječné (Oomycota), které dnes patří do částečně umělé říše Chromalveolata.
Mezi pravé houby patří chytridie (Chytridiomycota), saprofyté nebo parazité žijící především ve vodním prostředí, dále Glomeromycota, tvořící arbuskulární mykorhizy odhadem s 80% cévnatých rostlin a jen zřídka tvořící makroskopické útvary označitelné jako plodnice (ukázka zde), a nakonec nejpopulárnější houby vřeckovýtrusé - askomycety (Ascomycota) a houby stopkovýtrusé - bazidiomycety (Basidiomycota). Mezi houby vřeckovýtrusé patří ovšem kromě hub tvořících plodnice (např. smrže - Morchella, ucháče - Gyromitra, řasnatky - Peziza) také tzv. pravé kvasinky (Saccharomycotina), bez nichž bychom neznali pivo ani víno, a palcatky či kadeřavky (Tahprinomycotina), kam patří mnozí parazité rostlin a tzv. nepravé kvasinky. Do hub stopkovýtrusých pak řadíme kromě hub tvořících plodnice nejrůznějších tvarů také hospodářsky významné parazity rostlin - rzi (Pucciniomycotina) a sněti (Ustilaginomycotina). Některé vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby žijí v symbióze se zelenými řasami nebo se sinicemi a tvoří s nimi komplexní organizmus - lišejník.
Kde všude najdeme houby?
Pojďme se nyní zaměřit na houby s makroskopickými plodnicemi, takzvané makromycety, což jsou téměř bez výjimky vlastní houby vřeckovýtrusé (Pezizomycotina) a houby stopkovýtrusé ze skupiny Agaricomycotina. Při otázce, kde budeme tyto houby (a dále již bude slovo houby používáno v tomto úzkém smyslu) hledat, napadne většinu lidí ihned intuitivní odpověď - v lese. Tato odpověď je v zásadě správná, les je totiž protkán sítí podhoubí a bez hub by nemohl existovat, ale zdaleka nevystihuje všechny biotopy. Houby rostou také na loukách, stepích, pouštích, na organickém materiálu, ve městech, dokonce v lidských obydlích, zkrátka všude kolem nás.
Opravdu všude? Napadlo by někoho hledat houby přímo ve vodě? Z našich krajů známe několik vřeckovýtrusých hub, rostoucích přímo ve vodě, například míhavky (Vibrissea) a vodničky (Cudoniella), rostoucí na dřevě v čistých potůčcích. Tyto houby mohou být někdy úplně ponořené pod vodou, většinou ale rostou poloponořeně na rozhraní vody a vzduchu. Na našich stránkách jsou vyobrazené v článcích 594, 637 a 646.
A co vodní houby stopkovýtrusé? Pokud marně pátráte v paměti, není to vaše chyba. Z našich končin skutečně vodní druhy bazidiomycetů neznáme. Těsně nad vodní hladinou roste například křehutka orobincová (Psathyrella typhae), ale skutečně vodním druhem není. A jak je tomu jinde ve světě?
Vodní druhy stopkovýtrusých hub
Na podzim roku 1974 pátrali studenti z americké University of Washington v Seattlu na bažinatém okraji městského sladkovodního jezera Lake Union po mikroskopických houbách. Kultivací drobných původně ponořených klacíků pod destilovanou vodou opakovaně vypěstovali neznámý drobný gasteromycet. Popsali jej jako nový druh Limnoperdon incarnatum v roce 1976. Jeho plodnice jsou necelý milimetr velké na vodní hladině plovoucí bělavé kuličky, spojené se substrátem myceliovými vlákny. V době zralosti obsahují červené výtrusy. Zajímavé je, že tento druh byl již kromě původní lokality nalezen i v Jižní Americe, Japonsku, Jižní Africe a také v Evropě v Rakousku (viz mapka a Wikipedia).
Jsou rovněž známé druhy bazidiomycetů, rostoucí na dřevě v mořské vodě. V roce 1959 byl z ponořeného dřeva na pobřeží Floridy popsán druh Nia vibrissa, tvořící několik milimetrů velké hnědavé bochánky. Později byl nalezen na dalších místech na mangrovovém nebo naplaveném dřevě a dokonce vyrostl i na dřevě z vyzvednutého vraku anglické válečné lodi Mary Rose ze 16. století. V roce 1965 byl popsán druh Halocyphina villosa, tvořící bělavé kuličky o velikosti čtvrt až půl milimetru. V současné době jsou již známy desítky druhů mořských bazidiomycetů.
Všechny výše zmíněné vodní stopkovýtrusé houby by byly dříve řazeny do dnes již taxonomicky překonané umělé skupiny břichatek (Gasteromycetes). Tato skupina se vyznačuje tzv. statismosporami - výtrusy, které nejsou aktivně vymršťovány do okolního prostředí. V rozšiřování jim napomáhá vítr, voda nebo živočichové. I tvar plodnice bývá často uzavřený a výtrusy se v době zralosti dostávají ven speciálním otvorem (např. pýchavky - Lycopredon, hvězdovky - Geastrum, palečky - Tulostoma) nebo rozpadem celé plodnice nebo její podstatné části (např. vatovec - Langermannia, plešivky - Calvatia), případně může být plodnice podzemní (např. kořenovce - Rhizopogon, černoušky - Melanogaster). Plodnice může mít také specializovaný tvar a výtrusy v atraktivním balení pro hmyz ve formě páchnoucího slizu, jako je tomu u řádu hadovkotvarých (Phallales).
Naproti tomu u kloboukatých hub, chorošů apod. jsou výtrusy aktivně vystřelovány do okolí, jde tedy o balistospory. Existuje ale klasická kloboukatá houba, rostoucí pod vodou? Kupodivu ano a byla objevena teprve nedávno. V řece Rogue River v jižním Oregonu (USA) byl objeven nový druh křehutky, popsaný v roce 2010 a nazvaný příhodně Psathyrella aquatica, tedy křehutka vodní. Tato houbička má vzhled běžné křehutky, ale roste v poměrně prudce tekoucí vodě z ponořeného dřeva a organických naplavenin. Aby se v proudu nezlomila, má značně tuhý vláknitý třeň. Doposud neztratila schopnost produkovat balistospory, jde tedy o vývojově mladou adaptaci. Na její fotografie se můžete podívat zde, zde a na youtube můžete shlédnout krátký film, ukazující tuto křehutku v přirozeném prostředí.
Literatura
- Limnoperdon, a Floating Gasteromycete Isolated from Marshes - G. A. Escobar, D. E. McCabe, C. W. Harpel - Mycologia Vol. 68, No. 4 (Jul. - Aug., 1976), pp. 874-880
- Synchronous Production and Developmental History of Sporocarps of Limnoperdon incarnatum - D. E. McCabe - Mycologia Vol. 71, No. 5 (Sep. - Oct., 1979), pp. 899-907
- Wikipedia: Limnoperdon
- Limnoperdon incarnatum, ein aero-aquatischer Pilz neu für Europa - Voglmayr, H. - Österreichische Zeitschrift für Pilzkunde, Heft 3 (1994), pp. 71-76
- Marine lignicolous fungi - National Institute of Oceanography, Dona Paula, Goa - 403004, India
- Aquatic gilled mushrooms: Psathyrella fruiting in the Rogue River in southern Oregon - J. L. Frank, R. A. Coffan, D. Southworth - Mycologia Vol. 102, No. 1 (2010), pp. 93-107
13. setkání mladých mykologů v Halži u Tachova
Myko akce / Zprávy z akcí
Radim Dvořák, 5.11.2012
PR Pavlova huť
foto: Libor Hejl
první zajímavý nález - Geoglossum sp.
foto: Martin Kříž
špička žíněná - Gymnopus androsaceus
foto: Radim Dvořák
bělochoroš fialovějící - Leptoporus mollis
foto: Martin Kříž
psychedelický křemenáč
foto: Libor Hejl
Martin Kříž podává výklad k nalezeným druhům
foto: Radim Dvořák
NPP Na požárech
foto: Radim Dvořák
Mycena septentrionalis
foto: Radim Dvořák
Cystoderma jasonis var. lilacipes (vlevo), vpravo typická forma
foto: Radim Dvořák
voskovička citronová - Bisporella citrina
foto: Radim Dvořák
masenka lišejníkovitá - Hypocreopsis lichenoides
foto: Martin Kříž
Ve dnech 19.10. - 21.10. se uskutečnilo již 13. setkání mladých mykologů, organizované pracovní skupinou ČVSM Mladí mykologové, tentokrát v Halži u Tachova. Setkání se tradičně účastní profesionální i amatérští mykologové a studenti mykologie či příbuzných biologických oborů, přičemž věk účastníků je omezen na maximálně 39 let. Letošního setkání se zúčastnilo přes 20 zájemců o mykologii z různých koutů naší země. Někteří zájemci měli bohužel problém s dopravou do relativně odlehlého místa setkání a nedorazili, naopak dorazili 4 přátelé ze Slovenska.
Organizátoři Lucie Zíbarová a Slávek Valda připravili ve spolupráci se správou CHKO Český les exkurze na 2 chráněné lokality. Cílem návštěv byl mykofloristický výzkum lokalit. Vzhledem k předchozímu déletrvajícímu suchému počasí byly zvoleny obě lokality podmáčeného, rašelinného charakteru, naopak vynechány byly též velmi zajímavé jedlobučiny.
Exkurze do PR Pavlova huť
V pátek 19.10. proběhla exkurze do PR Pavlova huť. Rezervace se nachází na státní hranici s Německem. Jde o rašeliniště, zalesněné především smrkem ztepilým (Picea abies) a borovicí blatkou (Pinus uncinata subsp. uliginosa).
Hned po zaparkování na rozcestí Bývalá Pavlova huť vykoukl zpod osikového listí křemenáč osikový (Leccinum rufum) a čirůvky topolové (Tricholoma populinum). Při cestě na rezervaci byly nalezeny a sebrány k dalšímu studiu jazourky (Geoglossum). Ve smrkovém lese kromě běžných podzimních druhů zaujaly především fotografy pěkné trsy třepenitky roztroušené (Hypholoma marginatum). Všudypřítomné byly různé pavučince (Cortinarius) a helmovky (Mycena). Místy se objevila muchomůrka šedoblanitá (Amanita submembranacea), typická pro podhorské a horské smrčiny.
V samotné rezervaci byly, alespoň zpočátku, nálezy zajímavých hub spíše skromné. Jednotlivě se objevila třepenitka pomněnková (Hypholoma myosotis). V koberci rašeliníku byla nalezena zvláštní zrnivka s fialovými tóny na klobouku i třeni, která byla zprvu považována za druh Cystoderma superbum, mikroskopický obraz ale tomuto druhu neodpovídal. Z vzácných lignikolních druhů lze jmenovat například bělochoroš fialovějící (Leptoporus mollis). Mezi běžnými druhy byly nalezeny např. václavka smrková (Armillaria ostoyae), třepenitka maková (Hypholoma capnoides), hřib hnědý (Boletus badius), helmovka skvrnitá (Mycena maculata), krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa), špička žíněná (Gymnopus androsaceus), lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca) a typický rašelinný druh třepenitka prodloužená (Hypholoma elongatum).
S kolegou Hejlem se nám podařilo zapadnout do mokré rašeliny, což bylo důvodem k brzkému návratu. Na loukách poblíž rezervace jsme nalezli špičku listovou (Marasmius epiphyllus), čirůvku fialovou (Lepista nuda), strmělku velkou (Infundibulicybe geotropa) a lysohlávku kopinatou (Psilocybe semilanceata). Pro ostatní jsme pak připravili psychedelický křemenáč. Nejen vědou živ je člověk, a tak si řada účastníků nasbírala i pěkné houby k jídlu, především v březovém lesíku s osikami kolem místa parkování.
Exkurze do NPP Na požárech
V sobotu 20.10. byla cílem exkurze NPP Na požárech. NPP se nachází na státní hranici s Německem, poblíž zaniklé obce Jedlina. Na rozloze cca 79 ha se nachází směs společenstev rašelinných luk, smilkovišť, rákosin, přechodových rašelinišť, vrchovišť a předlesových stadií pionýrských dřevin. Probíhá zde management - kosení trávy a vyřezávání větších stromů.
V podmáčených lukách mnoho hub nebylo, ale na mechových kopečcích byla opět nalezena záhadná fialová zrnivka, později určená jako Cystoderma jasonis var. lilacipes, někdy též uváděná jako samostatný druh. V místech, kde byly na vyvýšeninách vzrostejší stromy, zejména smrky a břízy, bylo možné nalézt větší počet druhů hub, např. pavučince (Cortinarius), slzivky (Hebeloma), strmělky (Clitocybe), helmovky (Mycena), čepičatky (Galerina), hřib hnědý, apod. Pod smrkem přímo na státní hranici rostla málo známá helmovka Mycena septentrionalis, význačná svou pelargoniovou vůní. Ve vrbových křovinách byly nalezeny některé zajímavé či vzácné druhy, např. černorosol terčovitý (Exidia recisa), voskovička citronová (Bisporella citrina), houževnatec vonný (Lentinus suavissimus) a velmi vzácná masenka lišejníkovitá (Hypocreopsis lichenoides).
Počasí se náramně vydařilo, byl krásný slunečný den, svádějící nejen k odložení podzimního oblečení, ale také k focení krajiny. Večer byl opět věnován určování a demonstraci nálezů.
V neděli 21.10. ještě část účastníků navštívila již neorganizovaně PR Ostrůvek, což je acidofilní bučina s vtroušeným smrkem.
Poděkování pořadatelům
Rád bych touto cestou poděkoval pořadatelům za vydařenou akci a těším se na další mykologická setkání.
Za připomínky a příspěvky k článku děkuji autorům fotografií a Slávkovi Valdovi.
Suillus bovinus - klouzek kravský
Houby / Poznávejme houby
Radim Dvořák, 24.9.2012
klouzek kravský, jedlý
vlevo dole slizák růžový
foto: Radim Dvořák
klouzek kravský - pohled na třeň a póry rourek
foto: Radim Dvořák
klouzek kravský - růst ve skupinách
foto: Radim Dvořák
Období na přelomu léta a podzimu je vrcholem růstu řady druhů hub. Patří mezi ně i klouzek kravský (Suillus bovinus), který touto dobou roste v borových lesích místy masově, ve velkých skupinách až téměř kobercích.
Klobouk má typický "klouzkovitý" úhledný tvar, v mládí polokulovitý, v dospělosti plynule zaoblený, jen výjimečně zprohýbaný. Velikost u dospělých plodnic je 5 - 10 cm. Barva klobouku je žlutookrová až oranžově okrová. Pokožka klobouku je za vlhka slizká, za sucha lepkavá.
Rourky jsou sbíhavé, póry jsou žluté, ve zralosti olivově okrové, v dospělosti výrazně velké a protáhlé, téměř připomínající hřib dutonohý. Výtrusný prach je hnědě olivový. Lze jej pozorovat na klobouku plodnic skrytých pod jinou zralou plodnicí.
Třeň je žlutý, žlutookrový nebo žlutooranžový, bez prstenu, v horní části často se světlejším pruhem, 4 - 8 cm dlouhý a 0,8 - 1,5 (2) cm silný.
Dužnina je žlutavá, ve třeni naoranžovělá, pružná, barvu na řezu nemění. Vůně je nenápadná, chuť mírná, nakyslá.
Roste pod dvoujehlicovými borovicemi, tj. u nás pod borovicí lesní (Pinus sylvestris) a borovicí černou (Pinus nigra).
Je to jedlá houba horší kvality, vinou nakyslé chuti dužniny a gumovité konzistence, vhodná např. k nakládání do octa. Ke sběru se hodí pouze mladší, tužší plodnice, které je rovněž dle vyhlášky 157/2003 Sb. povoleno prodávat na trhu a k průmyslovému zpracování. Při vaření mění plodnice barvu do sytě růžové až purpurově fialové.
Spolu s klouzkem kravským ve výrazně menším množství roste jedlý slizák růžový (Gomphidius roseus), který pravděpodobně parazituje na podhoubí klouzku. Občas se najdou i srostlice plodnic obou druhů.
Přidáno vyhledávání
Aktuality
Radim Dvořák, 16.7.2012
Poznámka: Toto je článek číslo 666!
