Přehled článků
Seznam všech článků této sekce
Strana 3 / 5, články 21 - 30 / 47
- 19.1.2013
Soutěžní osvěta - 2013 - ÚVODNÍ kolo - 1.1.2013 Soutěžní osvěta - 3. kolo
- 24.9.2012 Suillus bovinus - klouzek kravský
- 27.5.2012 Haasiella venustissima - kalichovka půvabná
- 24.5.2012 Gyroporus castaneus - hřib kaštanový
- 6.3.2012 Hvězdovka Pouzarova - klenot české mykoflóry
- 15.2.2012 Hygrocybe ovina - voskovka ovčí
- 13.2.2012 S ČT2 NA HOUBY
- 9.10.2011 Spathularia flavida - lopatička kyjovitá
- 21.9.2011 Cantharellus tubaeformis - liška nálevkovitá
Soutěžní osvěta - 2013 - ÚVODNÍ kolo
Houby / Poznávejme houby
Aleš Vít, 19.1.2013
1. jaký je český i latinský název téhle méně známé houby?
2. napište český název této stále oblíbenější pěstované houby?
3. jak se jmenuje léčivá bylina, které patří květ na snímku?
Někdo chodí i v zimě na houby hojně, jiný méně často. Ale každý správný houbař s hlubším zájmem vyhodnocuje po náročné hlavní houbařské sezóně zpravidla právě během zimy své nově získané poznatky. Studuje uchované exsikáty zajímavých nálezů hub, s patřičnou pýchou se kochá svým fotoarchivem, doplňuje a rozšiřuje si své dosavadní vědomosti četbou hodnotné mykologické literatury a řeší dosud nepoznané teoretické přístupy, které hodlá v příští sezóně ověřit v terénní praxi.
Aby však nezůstalo jen u této podoby zimní přípravy, pojďme si společně trochu odpočinout, odreagovat se a vlastně, přiučit se přitom i něčemu dalšímu.
Nabízíme vám na pokračování malou soutěžní osvětu.
Jako každé správné klání, je i tato soutěž podpořena drobnými cenami pro vítěze. Správné odpovědi a šťastný oceněný z minula bude vyhlášen vždy na úvod příštího soutěžního kola.
Vaše odpovědi zasílejte vždy co nejdříve na adresu:
Více se dozvíte v příloze: INFO K SOUTĚŽI
Radost i poučení přeje Vaše e-redakce
Soutěžní osvěta - 3. kolo
Houby / Poznávejme houby
Aleš Vít, 1.1.2013
1. uveďte český a latinský název této drobné houby, kterou lze najít i v těchto dnech
2. jaký je český, slovenský i latinský název této vytrvalé byliny vlhčích hájů?
3. jmenujte český název houby v detailu a uveďte její jedlost
foto: Oldřich Jindřich - fotosoutěž ČMS
Vítejte ve třetím kole malé soutěžní osvěty o ceny. Více než o symbolické ceny jde samozřejmě o souboj vás samých s vlastními vědomostmi o houbách i o přírodě. Už jen to, že v případě nejistoty vezmete do rukou knihu či požádáte o pomoc přítele googla svědčí o vaší snaze na sobě zapracovat. A věřte, že se vám píle už zanedlouho zúročí přímo v terénu.
A jak dopadlo druhé kolo? Z některých vašich odpovědí jsou ještě patrné jisté rezervy, ale to snadno napravíte v tomto soutěžním kole.
Pojďme tedy k výsledkům.
Otázky a správné odpovědi z druhého kola:
1.jaký je český i latinský název téhle pěkné, ač nejedlé houby?
(ryzec zelený alias bukový - Lactarius blennius)
2.tipněte si český název houby v detailu (foto: Marie Sobotková - foto soutěž ČMS)
(holubinka černající)
3.uveďte český a slovenský název této nízké vytrvalé byliny
(pstroček dvoulistý, tôňovka dvojlistá)
*Ne právě snadné bylo ve druhém kole dát správnou odpovědět na první soutěžní otázku, při níž neuspěla téměř pětina všech soutěžících.
Gratulujeme vítězi druhého kola a šťastnému oceněnému, kterým je:
Zdeněk Hájek, 232 00 Plzeň
Nyní už se v klidu seznamte s otázkami třetího kola pod soutěžními snímky.
Těšíme se, že k soutěžícím v tomto i v následujících kolech se postupně přidáte i vy ostatní, ať už jste pravidelnými či příležitostnými návštěvníky našich stránek.
Vaše odpovědi zasílejte vždy co nejdříve na adresu:
Více se dozvíte v příloze: INFO K SOUTĚŽI
Radost i poučení přeje Vaše e-redakce
Suillus bovinus - klouzek kravský
Houby / Poznávejme houby
Radim Dvořák, 24.9.2012
klouzek kravský, jedlý
vlevo dole slizák růžový
foto: Radim Dvořák
klouzek kravský - pohled na třeň a póry rourek
foto: Radim Dvořák
klouzek kravský - růst ve skupinách
foto: Radim Dvořák
Období na přelomu léta a podzimu je vrcholem růstu řady druhů hub. Patří mezi ně i klouzek kravský (Suillus bovinus), který touto dobou roste v borových lesích místy masově, ve velkých skupinách až téměř kobercích.
Klobouk má typický "klouzkovitý" úhledný tvar, v mládí polokulovitý, v dospělosti plynule zaoblený, jen výjimečně zprohýbaný. Velikost u dospělých plodnic je 5 - 10 cm. Barva klobouku je žlutookrová až oranžově okrová. Pokožka klobouku je za vlhka slizká, za sucha lepkavá.
Rourky jsou sbíhavé, póry jsou žluté, ve zralosti olivově okrové, v dospělosti výrazně velké a protáhlé, téměř připomínající hřib dutonohý. Výtrusný prach je hnědě olivový. Lze jej pozorovat na klobouku plodnic skrytých pod jinou zralou plodnicí.
Třeň je žlutý, žlutookrový nebo žlutooranžový, bez prstenu, v horní části často se světlejším pruhem, 4 - 8 cm dlouhý a 0,8 - 1,5 (2) cm silný.
Dužnina je žlutavá, ve třeni naoranžovělá, pružná, barvu na řezu nemění. Vůně je nenápadná, chuť mírná, nakyslá.
Roste pod dvoujehlicovými borovicemi, tj. u nás pod borovicí lesní (Pinus sylvestris) a borovicí černou (Pinus nigra).
Je to jedlá houba horší kvality, vinou nakyslé chuti dužniny a gumovité konzistence, vhodná např. k nakládání do octa. Ke sběru se hodí pouze mladší, tužší plodnice, které je rovněž dle vyhlášky 157/2003 Sb. povoleno prodávat na trhu a k průmyslovému zpracování. Při vaření mění plodnice barvu do sytě růžové až purpurově fialové.
Spolu s klouzkem kravským ve výrazně menším množství roste jedlý slizák růžový (Gomphidius roseus), který pravděpodobně parazituje na podhoubí klouzku. Občas se najdou i srostlice plodnic obou druhů.
Haasiella venustissima - kalichovka půvabná
Houby / Poznávejme houby
Martin Kříž, 27.5.2012
Haasiella venustissima - kalichovka půvabná
Foto: Martin Kříž
Kalichovka půvabná je natolik velkou raritou, že každé objevení její nové lokality zasluhuje publikovat v některém z mykologických časopisů. Hana Ševčíková měla to štěstí, že tento druh nalezla poprvé na Moravě. A kde přesně? To se dozvíte v jejím článku v novém čísle Mykologického sborníku 1/2012, a to včetně makroskopického a mikroskopického popisu.
Snímek vpravo je staršího data a pochází z pražského okolí.
Gyroporus castaneus - hřib kaštanový
Houby / Poznávejme houby
Martin Kříž, 24.5.2012
Gyroporus castaneus - hřib kaštanový
Foto: Tomáš Pavelka
Gyroporus castaneus - hřib kaštanový
Foto: Martin Kříž
Gyroporus castaneus - hřib kaštanový
Foto: Pavel Špinar
Gyroporus castaneus - hřib kaštanový
Foto: Václav Janda
Gyroporus castaneus - hřib kaštanový
Foto: Petr Mikuš
Hřib kaštanový je jedním ze dvou zástupců rodu Gyroporus v ČR. Dříve byl tento rod klasicky zahrnován do čeledi hub hřibovitých (Boletaceae), avšak na základě výsledků fylogenetických výzkumů je oddělován buď do samostatné čeledi Gyroporaceae, nebo, což zní ještě zajímavěji, do čeledi hub pestřecovitých - Sclerodermataceae. Co ale zůstává stejné dříve i nyní, je náležitost do řádu hub hřibotvarých - Boletales (kam tudíž nově patří např. i pestřece). Je třeba doplnit, že pokud se mykologové - systematici shodnou na oprávněné existenci čeledi Gyroporaceae (jinými slovy: pokud se toto zařazení ustálí), z důvodu naší národní zvyklosti přiřazovat latinským čeledím jejich české ekvivalenty postihne tento skutek pochopitelně i tuto čeleď. Jenže nemůže být pojmenována "hřibovité", jelikož takto se nazývá mnohem objemnější čeleď Boletaceae a homonyma jsou nepřípustná. Někteří dřívější i současní mykologové dokonce prosazovali pro každý latinský rod jiný český ekvivalent. To se časem ukázalo jako nereálné, avšak tato snaha vyústila aspoň u hub hřibovitých ve vznik samostatných rodových jmen, která se více či méně dostala do povědomí širší vrstvy zájemců o houby. A tak máme hřib - Boletus, hřibovec - Boletinus, podhřib - Tylopilus, hříbek - Porphyrellus, suchohřib nebo i kožešník - Xerocomus, měďovník - Chalciporus, rubínovník - Rubinoboletus a, co je podstatné: hřibník - Gyroporus. A právě sem se dnes pro jméno čeledi Gyroporaceae pravděpodobně sáhne, tudíž - hřibníkovité. Což mimochodem znamená, že i pro oba druhy rodu Gyroporus se tato téměř zapomenutá alternativa pravděpodobně opráší, a budeme tak mít hřibník kaštanový a hřibník siný - Gyroporus cyanescens.
Hřib siný (staronově hřibník siný) se od hřibu kaštanového odlišuje velmi snadno: je celý světlejší - slámožlutý až skoro bělavý, pokožku klobouku a třeně má víceméně plstnatou a na řezu obvykle význačně modrá. Zatímco hřib kaštanový vůbec nemodrá a podle kaštanově hnědé barvy jemně sametové až lysé pokožky klobouku a třeně získal své jméno (tedy nikoli proto, že by rostl pod některým druhem stromu kaštanu). Jak dokládají přiložené fotografie, tento odstín může být různě intenzivní. Oba naše i všechny další druhy rodu Gyroporus spojuje a od ostatních hřibotvarých hub rozlišuje důležitý anatomický znak: hyfy v tramě třeně jsou ve velké míře uspořádány příčně, což v praxi způsobuje kromě značné pevnosti korové vrstvy třeně také její tendenci nelámat se podélně, ale nepravidelně až příčně. Nutno doplnit, že oba naše druhy rodu Gyroporus mají třeň brzy dutý, vyplněný komůrkami, pouze v mládí bývá vatovitě vycpaný.
Hřib kaštanový se na území ČR vyskytuje roztroušeně. Většinou roste v listnatých a smíšených lesích, někdy i na hrázích rybníků, nejčastěji pod duby. Např. v Českém středohoří je jeho výskyt soustředěn do severnější části labského údolí, tedy do prostoru, kde západní, teplá oblast Středohoří pozvolna přechází do východní, středně teplé.
Jedná se o jedlý druh průměrné chuti.
Hvězdovka Pouzarova - klenot české mykoflóry
Houby / Poznávejme houby
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 6.3.2012
Hvězdovka Pouzarova - Geastrum pouzarii
foto: M.Mikšík
Počátek jara je obdobím růstu některých velmi vzácných hvězdovek, z nichž asi nejvzácnější je hvězdovka Pouzarova, popsaná v r. 1954 V. J. Staňkem .
Roste jen na několika málo lokalitách v České republice a na jedné lokalitě byla zaznamenána ve Švýcarsku.
Je to drobná hvězdovka o velikosti do 2 cm. Objevuje se na extrémně teplých skalnatých místech, na magmatických horninách, především na diabasech, často ve společnosti rozchodníku, což je tlusticovitá bylina s dužnatými listy.
Od ostatních druhů je dobře poznatelná podle béžově nahnědlé až masově načervenalé barvy, výrazného řasnatého ústí a radiální rýhy na spodní části vnějšího obalu - okrovky.
Jedná se o státem chráněný druh zařazený v kategorii kriticky ohrožených druhů.
Michal Mikšík
Hygrocybe ovina - voskovka ovčí
Houby / Poznávejme houby
Martin Kříž, 15.2.2012
Hygrocybe ovina - voskovka ovčí, Lužické hory
Foto: Martin Kříž
Hygrocybe ovina - voskovka ovčí, Orlické hory
Foto: Martin Kříž
Hygrocybe ovina - voskovka ovčí, Pošumaví
Foto: Martin Kříž
Hygrocybe ovina - voskovka ovčí, Český kras
Foto: Martin Kříž
Voskovka ovčí (Hygrocybe ovina) bezesporu patří mezi vzácné druhy naší mykoflóry. Každá její nová lokalita stojí za zaznamenání, pro což je vždy doporučováno usušit vzorek plodnic jako dokladový materiál. Její makroskopický i mikroskopický popis naleznete v Mykologickém sborníku 4/2011, který právě vyšel.
S ČT2 NA HOUBY
Houby / Poznávejme houby
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 13.2.2012
Tři čtvrtě roku trvalo natáčení nového televizního dokumentárně naučného seriálu s názvem NA HOUBY režiséra Pavla Jiráska.
Celým seriálem provázejí diváky s šarmem a humorem Arnošt Goldflam s Josefem Poláškem. Seriál je zábavný a poučný zároveň, je určen pro všechny houbaře a milovníky hub.
Jako poradci i jako zajímaví hosté ve zmíněném pořadu vystupují někteří profesionální i amatérští mykologové. Mnozí z nich jsou členy České mykologické společnosti a České vědecké společnosti pro mykologii.
Seriál diváky seznámí s houbami od jara do podzimu a jednotlivými pořady přitom proběhnou fotografie více než 300 druhů hub.
V každém díle se diváci seznámí s nějakým houbovým pokrmem.
Vysílání bude zahájeno prvním dílem již tuto sobotu 18. února, a pokračovat bude pak každou další, na ČT2 od 10:15 hodin. Během dalšího týdne následují 2 reprízy, v úterý v 9:30 a v pátek ve 14:30. Odvysílané díly bude rovněž možné sledovat v internetovém vysílání ČT.
Atmosféru přípravy seriálu přibližuje několik snímků z natáčení. Všichni zájemci se určitě mají na co těšit.
Seriál má 13 dílů
- Z jara – díl první, pojednávající o historii mykologie, jakož i o nejchutnějších jarních úlovcích v čele s kulinářsky vyhlášenými smrži. Odborná spolupráce: Vladimír Antonín.
- Hitparáda hřibů – díl druhý, v němž se setkáme s nejmasověji hledanými druhy tzv. pravých hřibů, ale i s mnoha raritami a vzácnými druhy. Odborná spolupráce: Josef Šutara.
- Kozí hřiby – díl třetí, který divákům prozradí, od čeho je odvozeno jméno kozáků a křemenáčů a dojde i na nejrůznější druhy klouzků. Odborná spolupráce: Josef Šutara.
- Magické muchomůrky – díl čtvrtý, v němž se diváci naučí odlišit nejen muchomůrku citrónovou od smrtelně jedovaté muchomůrky zelené, ale ocení i chuť muchomůrky růžovky. Kdo otrávil Pepu Poláška? Odborná spolupráce: Jan Borovička.
- Lysohlávky až nakonec – díl pátý, který pojednává o schopnosti hub absorbovat těžké kovy včetně radioaktivních, jakož i o bedlách a žampionech. A co lysohlávky? Odborná spolupráce: Jan Borovička.
- Nejen o václavkách – díl šestý, pojednávající o houbových herbářích a nejrůznějších druzích jedlých i jedovatých lupenatých hub. Odborná spolupráce: Jan Holec
- Pavučince a čirůvky – díl sedmý, který se alespoň dotkne nejsložitějšího rodu hub – totiž pavučinců – aby pak skončil u kulinářsky jistějších úlovků v čele s úžasnou čirůvkou fialovou. Odborná spolupráce: Jan Holec
- Holubinky a ryzce – díl osmý, v němž se konečně dostaneme k ochutnávání holubinek – jediného houbového rodu, jehož poživatelnost lze posuzovat jazykem. A přehlídka ryzců nesmí chybět! Odborná spolupráce: Helena Deckerová.
- Lišky, kuřátka a břichatky – díl devátý, který ukáže houby roztodivných tvarů, vůní a chutí - houby připomínající květy i zdánlivě obyčejné pýchavky. Odborná spolupráce: Oldřich Jindřich.
- Teplomilné – díl desátý, který se zaměřuje na houby, kterým svědčí teplo. V Českém krasu na vyhřátých vápencích rostou kuřátka připomínající korály, teplomilné hřiby i majestátní muchomůrka císařka. Odborná spolupráce: Oldřich Jindřich.
- V pralese – díl jedenáctý, v němž zavítáme do původních beskydských pralesů, do ráje úchvatných chorošů a bizarních dřevokazných hub. Odborná spolupráce: Helena Deckerová.
- V pěstírnách – díl dvanáctý o houbách léčivých, v němž se o les ani nezavadí. Nahlédnout pod pokličku umělého pěstování hub však skýtá záběry jak do vesmírné laboratoře. Kde se na trhu berou hlívy, žampióny či stále populárnější druhy asijských hub? Odborná spolupráce: Ivan Jablonský.
- Pozdní sběr – díl třináctý, odehrávající se na přelomu října a listopadu. Kruh se uzavírá, hřibová sezóna skončila, ale znalý houbař právě nyní může najít chuťově úžasné houby žijící na tlejících pařezech a spadaném listí. A co v zimě? Odborná spolupráce: Vladimír Antonín.
Další informace najdete též na stránkách věnovaných tomuto pořadu na webu ČT.
Olda Jindřich
Spathularia flavida - lopatička kyjovitá
Houby / Poznávejme houby
Martin Kříž, 9.10.2011
Spathularia flavida - lopatička kyjovitá
Foto: Martin Kříž
Spathularia flavida - lopatička kyjovitá
Foto: Martin Kříž
Spathularia flavida - lopatička kyjovitá
Foto: Martin Kříž
Spathularia flavida - lopatička kyjovitá
Foto: Martin Kříž
Lopatička kyjovitá (Spathularia flavida) patří do čeledi Geoglossaceae, tedy hub jazourkovitých. Z této skupiny askomycetů jsou známy zejména černé, úzce kyjovité plodnice jazourků (rody Geoglossum a Trichoglossum), případně zelené plodnice pazoubků (rod Microglossum). Nicméně právě sem patří i čapulky (rody Bryoglossum a Mitrula) a vzácné kulatěnky (Cudonia) a lopatičky (Spathularia).
Lopatičky se vyznačují unikátním tvarem plodnic - jsou zploštělé, skutečně připomínají zmenšeninu lopatky (jsou vysoké jen několik cm). Tento rod obsahuje v Evropě s jistotou minimálně dva druhy, přičemž pouze jeden z nich - l. kyjovitá - je udáván z našeho území. Lopatička kyjovitá je zbarvena v tónech žlutých: plodná část je bledě až živě žlutá, třeň je spíše bělavý až bledě žlutý. U nás bývá nacházena pod modříny, ale dle literatury to není pravidlem, údajně může vyrůstat i na jehličí jiných jehličnatých stromů. Lopatička Neesova (Spathularia rufa) se odlišuje plodnou částí zbarvenou okrově či krémově okrově, třeň má špinavě šedavý až žlutohnědý a její plodnice jsou ještě výrazněji zploštělé; roste v mechatých jehličnatých lesích, podobně jako lopatička kyjovitá.
Asi nejpodobnějším druhem, se kterým je reálná záměna, je smrčenka žloutková (Neolecta vitellina). Roste v horských smrkových lesích, u nás je zatím doložena ze Šumavy a Beskyd. Přestože tvoří plodnice výrazně připomínající lopatičku kyjovitou tvarem i barvou, patří systematicky zcela jinam - do samostatného řádu Neolectales, který je mikroskopicky charakteristický mj. absencí parafýz a amyloidními stěnami vřecek (při použití specifické přípravy preparátu). Kromě toho se od lopatiček odlišuje nepoměrně menšími výtrusy (lopatičky mají výtrusy velmi dlouhé - jehlicovité).
Lopatička kyjovitá je pro svou vzácnost zařazena v Červeném seznamu hub (makromycetů) ČR, v kategorii ohrožený druh. V několika posledních desetiletích se její výskyt u nás rapidně snížil. O to zajímavější je její objevení na lokalitě vytvořené člověkem - na rekultivované výsypce mezi Ústím nad Labem a Teplicemi, v okolí nově vzniklého jezera Milada. V tomto prostoru jsou v současnosti známa již dvě místa výskytu - obě jako první vypátral nadšený zájemce o houby, kolega Stanislav Poleník z Ústí nad Labem, kterému jsem také vděčen za pozvání na obě lokality. Právě odtud pocházejí všechny připojené fotografie.
Jedná se teoreticky o jedlý druh, ale pro řídký výskyt není doporučen ke konzumnímu využití.
Cantharellus tubaeformis - liška nálevkovitá
Houby / Poznávejme houby
Radim Dvořák, 21.9.2011
liška nálevkovitá, jedlá
foto: Radim Dvořák
liška nálevkovitá, jedlá
foto: Radim Dvořák
liška nálevkovitá - růst ve skupinách
foto: Radim Dvořák
Liška nálevkovitá (Cantharellus tubaeformis) je typická masová houba raného podzimu v jehličnatých lesích, zejména ve smrčinách. Je příbuzná lišce obecné (Cantharellus cibarius), ale na rozdíl od ní má dosti smutné vzezření a houbaři ji obvykle ke své škodě neznají či nesbírají.
Plodnice jsou trychtýřovité (nálevkovité), v mládí někdy celkem pestře sytě žlutě až žlutooranžově zbarvené, později získává povrch klobouku hnědé a hnědošedé tóny, které živou žluť přebijí.
Hymenium je tvořeno lištami, které jsou podobné lupenům, ale na rozdíl od nich jsou nízké, řídké a silné. V mládí jsou zbarveny živě žlutooranžově, u dospělých plodnic jsou šedé se žlutým nebo žlutohnědým odstínem.
Třeň je v mládí i v dospělosti žlutý až žlutooranžový. Šířka klobouku bývá běžně 3 - 7 cm a výška plodnic 5 - 8 cm, výjimečně se však najdou i větší kusy.
Dužnina je tenkomasá, poraněním barvu nemění. Vůni má příjemnou, houbovou.
Liška nálevkovitá roste v létě a na podzim pod jehličnany, zejména pod smrky. Hlavní období růstu je ale právě nyní, na začátku podzimu, ale liší se podle nadmořské výšky lokality. Když je její chvíle, jsou některá místa v lese doslova pokryta koberci těchto lišek, a proto se rozhodně vyplatí ji sbírat. Je to dobrá jedlá houba s všestranným kuchyňským využitím.
Vyobrazené plodnice byly nalezeny 18. 9. 2011 ve smrčině poblíž Smilových Hor.
Záměny
Podobná je rovněž jedlá liška žlutavá (Cantharellus lutescens), která je živěji žlutooranžově zbarvená, lišty nemá vyvinuté vůbec nebo jen velmi málo a má je i v dospělosti žlutooranžové. Roste vzácně v podhorských a horských jehličnatých lesích.
Liška šedá (Cantharellus cinereus) je druh s černým až šedočerným kloboukem a šedými lištami a třeněm, rostoucí v teplých lesích pod duby, buky a habry. Je jedlá, ale vzácná.
Trychtýřovité plodnice má i hojný jedlý stroček trubkovitý (Craterellus cornucopioides), jehož černé plodnice mají hymenium hladké a rostou v často hustě nahloučených skupinách až trsech zejména pod buky, duby a habry. Najdete jej v letním i podzimním košíku Aleše Víta.
Stroček kadeřavý (Pseudocraterellus undulatus), též nazývaný liška kadeřavá, roste rovněž v listnatých lesích. Klobouk má šedý s hnědavými tóny, hymenium má světle šedé, mírně zvrásněné, bez zřetelných lišt. Je jedlý, ale méně častý.
