Russula medullata

Russula medullata Romagn. 1997

holubinka dřeňová

Systematika

Popis

Klobouk je široký 50–120 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu široce prohloubený až nálevkovitý, obvykle bledě šedozelený nebo šedomodrý, ale i narůžovělý, okrový nebo hnědý, za vlhkého počasí často téměř celý bělavý, v dospělosti obvykle červenohnědě skvrnitý. Okraj dlouho hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka za sucha spíše matná, hladká nebo jemně radiálně vrásčitá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou nejprve husté, později prořídlé, 5–10 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, některé větvené, nejprve bělavé, v dospělosti okrové.

Třeň je válcovitý, 40–80 x 10–25 mm, pod kloboukem někdy mírně rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bílý, později nažloutlý nebo hnědnoucí.

Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a stářím žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně nevýrazná, chuť podle Sarnari (1998) zcela mírná, podle Socha a kol. (2011) v lupenech mladých plodnic někdy slabě palčivá.

Makrochemické reakce: FeSO4 – světle oranžově růžová; fenol – hnědá; guajak – pomalu až středně rychle modrá.

Výtrusný prach je okrový (3a–3b), podle Socha a kol. (2011) až světle žlutý (4a).

Výtrusy jsou široce oválné, 5,5–9 x 5–7 µm, s nízkou až střední ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.

Výskyt

Roste od června do října, nehojně pod listnatými stromy (osika, bříza, dub), Sarnari (1998) uvádí růst také pod smrkem.

Možná záměna

Holubinka dřeňová (Russula medullata) je mezi druhy sekce Heterophyllae charakteristická především bledšími odstíny pokožky klobouku a o něco tmavším výtrusným prachem.

Holubinka doupňáková (Russula grisea) mívá narůžovělý nebo nafialovělý třeň a smetanový výtrusný prach.

Holubinka podmračná (Russula parazurea) má jinou ornamentiku výtrusů.

Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha), holubinka mandlová (Russula vesca) a holubinka bělovýtrusá (Russula variegatula) mají bílý výtrusný prach.

Světlejší výtrusný prach mají i holubinka trávozelená (Russula aeruginea), holubinka kachní (Russula anatina), holubinka tmavomodrá (Russula atroglauca) a holubinka úzkobrvá (Russula stenotricha).

Všechny zmíněné zaměnitelné druhy jsou jedlé a kuchyňsky hodnotné. Jen naprosto nezkušený houbař dokáže zeleně zbarvenou holubinku zaměnit na smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou (Amanita phalloides). Kdo bezpečně nerozezná muchomůrku od holubinky, ať se sběru holubinek vyhýbá obloukem.

Kuchyňské využití

Dobrá jedlá holubinka, všestranně kuchyňsky upotřebitelná.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Holubinka dřeňová patří podle Sarnari (1998) do sekce Heterophyllae, subsekce Griseinae.

Česky také holubinka dužnatá. Podle Hagara (2014) je její český název holubinka sivá, což vnáší zmatek do českého názvosloví holubinky doupňákové (Russula grisea).

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Mleczko P., Kozak M., Zubek S. (2010): Russula medullata (Russulales, Basidiomycota) a new species in the mycobiota of Poland, Polish Botanical Journal 55(2)
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia

Znaky v klíčích

Klíč k určování holubinek

Nálezy

  0066-2015-0052 (26.09.2015, Ústecký kraj)