Russula pruinosa Velen. 1920
holubinka ojíněná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 30–60 mm, v mládí polokulovitý až sklenutý, později ploše rozložený a mělce prohloubený, růžově šedofialový, někdy okrově nebo naolivověle vybledající. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je matná, zejména v mládí nápadně šedobělavě ojíněná, slupitelná asi do 1/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou smetanové, nakonec až okrové.
Třeň je válcovitý, 40–50 x 10–15 mm, pevný, až v dospělosti houbovitě vycpaný, v horní části ojíněný, jemně podélně vrásčitý, bílý, stářím žloutnoucí až hnědnoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později spíše křehká, bílá, při poranění žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně je slanečková, chuť mírná.
Výtrusný prach je smetanový až okrový (2d–3a).
Výtrusy jsou široce oválné, 7–9 x 6–7 µm, s nízkou až střední ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými krátkými či delšími spojkami.
Výskyt
Roste od srpna do října, nehojně až vzácně v jehličnatých a smíšených lesích (borovice, smrk, buk).
Možná záměna
V odborné literatuře se názory na platnost některých druhů slanečkově vonících holubinek (podsekce Xerampelinae) mohou rozcházet. Holubinka ojíněná byla popsána Velenovským a samostatný popis jí věnuje pouze Socha a kol. (2011), krátce zmíněna je v Melzer (1945) nebo Svrček a kol. (1984). V Sarnari (2005) se jméno Russula pruinosa objevuje (s otazníkem) jen v taxonomických poznámkách k holubince slanečkové (Russula graveolens).
Podle Socha a kol. (2011) se holubinka ojíněná vyznačuje růstem především pod borovicemi, šedofialovým, od okraje šedobělavě ojíněným kloboukem a třeněm bez růžových odstínů.
Holubinka sametová (Russula amoenoides) se sametovou purpurově fialovou pokožkou klobouku roste spíše pod lisnáči a má často narůžovělou bázi třeně.
Ze slanečkově vonících holubinek (podsekce Xerampelinae) roste pod jehličnany ještě holubinka kyjonohá (Russula clavipes) s dosti uniformě zelenoolivově zbarveným kloboukem a holubinka révová (Russula xerampelina) obvykle s červeným kloboukem, výrazně načervenalým třeněm a o něco tmavším výtrusným prachem (3b–3c).
Kuchyňské využití
Všechny slanečkově vonící holubinky jsou jedlé.
Literatura
 |
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
