Přehled článků
Seznam všech článků této sekce
Strana 2 / 49, články 11 - 20 / 488
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 >
- 22.6.2025
Co přinesla Loučeňská obora? - 2.6.2025 Z první houbařské vycházky 2025 ve Vekých Hamrech
- 31.5.2025 Z květnové vycházky ČMS za houbami
- 18.5.2025 Ohlédnutí za EKOFESTem v Malešicích
- 18.5.2025 Jak „houbožrouti“ odemykali les na Broumovsku?
- 14.4.2025 Z tradiční jarní výpravy do Radotína
- 16.2.2025 Z vycházky do Slavičího údolí
- 30.12.2024 Z tradiční vycházky do Kunratického lesa
- 27.12.2024 Broumovské pomrazkobraní bylo doslova cool
- 16.11.2024 Jak jsme zamykali les na Broumovsku
Co přinesla Loučeňská obora?
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 22.6.2025
naše skupinka startuje
foto: Daniel Kvasnička
slibný les...co v něm uvidíme?
foto: Markéta Vlčková
...no tak snad houby
foto:Markéta Vlčková
bude se fotit modelka dne
foto: Markéta Vlčková
jednoznačně nejhezčí houba dne - křehutka Candolleova (Psathyrella candolleana)
foto: Daniel Kvasnička
hlinák (Hapalopilus nidulans) před
foto: Markéta Vlčková
hlinák (Hapalopilus nidulans) po
foto: Markéta Vlčková
holubinka mandlová (Russula vesca)
foto: Markéta Vlčková
holubinka namodralá (Russula cyanoxantha)
foto: Markéta Vlčková
holubinka chromová (Russula claroflava)
foto: Jana Čapková
korunokyjka jehličnanová
foto: Markéta Vlčková
jahůdky ...mmm_Mňam
foto: Markéta Vlčková
zde jsme si dali pozdní oběd a pivko
foto: Markéta Vlčková
a vodník nám to jistě přál [ foto: Markéta Vlčková
Milí všichni,
v sobotu 14. 6. 2025 jsme se vydali spolu s MK Poděbrady a pod přísným dozorem Václava Šafra a manželů Kvasničkových na průzkum polabských lesů, konkrétně toho, který se zove „Loučeňská obora“. Cílová lokalita sice nebyla obora, a kromě hospody, ve které jsme skončili, ani nespadá do katastru obce Loučeň, ale to je jedno, jde hlavně o houby, ne o georafii (tu přenecháme jiným "snaživcům").
Jak jistě víte, červen je z hlediska hub velmi náladový – nemusejí růst vůbec, nebo naopak mohou růst skvěle, a také může být cokoliv mezi tím. Tak my jsme v sobotu zažili to „mezi tím“. Ani žně, ani pustý les, ale prostě příjemnou procházku hezkými lesy a s fajn lidmi, která byla sem tam okořeněna nějakou houbou.
Nutno říci, že jsme to ani moc netlačili z hlediska „hledání a určování za každou cenu“, takže na druhy jsme se vyšplhali pouze někam ke čtyřicítce. Přesněji - čtyřicet rovných, když započtu i čtyři hlenky (což vůbec nejsou houby, ale máme je rádi), a čtyřicet jedna, když přidáme kvasinku pivní, což houba sice je, ale...prostě "rostla" až v cílové destinaci (seznam zde). Jo a když najdete opravdu hezké čerstvé a fotitelné hlináky, je životně důležité ubránit je před pokapáním chemikáliemi, než je vyfotíte (tímto zdravím Jirku Kovače a jeho chemickou jednotku).
Bereme to samozřejmě jako vždy pozitivně – vycházka byla zaměřena na příjemně strávený čas plus nalezení nějakých jedlých druhů, a to se obojí povedlo na jedničku. Mmch, Polabí je placka, a je poměrně složité najít tam jakýkoliv les, který by obsahoval něco jako kopec - no tak my jsme v něm byli. Organizátoři nám to chtěli zjevně zpestřit, abychom se nenudili, a les s terénním převýšením (které bylo asi 2/1000 m) dokázali najít. Cool, nebudeme jim kazit radost a snahu sdělením, že jinde se musí "šplhat" mnohem víc. A když už jsme u toho, tak ani tím, že jsme viděli víc lesních jahod než hub (na nich jsme si pochutnali, ale je otázka, zda je to vzhledem ke všem těm parazitům nejlepší nápad...no nic). Každopádně to bylo jedním slovem "super"!.
Jistě jsme neprošli všechny lesy, které jsme měli a chtěli, protože jsme se pořád vzájemně ztráceli (v Polabí je to jak v Klánovicích, všechny cesty vypadají stejně a zamotáte se hned), ale to taky nevadí, nakonec se všichni našli, s houbami nebo bez. Vycházku jsme zakončili v restauraci Jívák, jejímuž personálu tímto děkujeme za vřelé přijetí. No a ten vodník na závěr se také tvářil velmi stoicky.
Uvidíme, jak nám to poroste dál a přejme si každopádně „Ať rostou“!
Markéta Vlčková
Z první houbařské vycházky 2025 ve Vekých Hamrech
Myko akce / Zprávy z akcí
Aleš Vít, 2.6.2025
Letošní poslední květnovou sobotu proběhla první letošní houbařská vycházka s hamrovskými houbaři.
Její součástí bylo i neformální ohlédnutí za 30 letou historií tamního houbařského uskupení.
Více v krátké zprávě o akci, viz:
Za spolek Houbaři Velké Hamry
Aleš Vít
Z květnové vycházky ČMS za houbami
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 31.5.2025
letohrádek Hvězda
foto: Lubomír Opat
tak s chutí do toho
foto: Michaela Beldová
maskování vydrželo!
foto: Markéta Vlčková
čirůvka májovka (Calocybe gambosa)
foto: Michaela Beldová
byla by další miloušká májovka ?
foto: Markéta Vlčková
závojenka, kterou fakt nerozlouskneme
foto: Markéta Vlčková
tak snad abychom pokračovali ne?
foto: Lubomír Opat
výklad o houbách
foto: Markéta Vlčková
tak kde máš ty hříbky Mirku?
foto: Ivo Novotný
...tak tady nic...ani hříbek...
foto: Markéta Vlčková
...tady taky nic, natož vláknice
foto: Markéta Vlčková
naše skupinka
foto: Markéta Vlčková
trochu s křížkem po funusu - stará hlíva plicní (Pleurotus pulmonarius)
foto: Markéta Vlčková
nejvíc cool houba - spálenka skořepatá (Kretzschmaria deusta)
foto: Martin Slavičínský
štítovka jelení (Pluteus cervinus)
foto: Martin Slavičínský
taky houba - káčovka penízková (Biscogniauxia nummularia)
foto: Markéta Vlčková
zástupce jedovatých hub - třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare)
foto: Markéta Vlčková
Milí všichni,
byvše nenapravitelní optimisté, vydali jsme se 8. 5. 2025 za houbami do pražské Obory Hvězda. Počasí nám sice přálo, nicméně na účasti se podepsal prodloužený víkend. Sešlo se nás totiž necelých 30, což není mnoho. Na druhou stranu, díky tomu, že byl prodloužený víkend, nebylo ve Hvězdě tolik „cizích“ lidí, na kolik jsme zvyklí, což jsme ocenili.
Protože jsme si vědomi, že letošní jaro nepřineslo pro houby zrovna optimální podmínky, situaci jsme nepodcenili a den předem vyslali na lokalitu jednomužnou průzkumnou hlídku. No, hlídka dělala, co se dalo a všechny zajímavé nálezy (v počtu „kusů“ 3) pečlivě zamaskovala. K našemu překvapení maskování vydrželo a s ním i ty zamaskované houby.
Co nás tedy ve Hvězdě čekalo?
Téměř bezprostředně za hlavní branou se nalézají lokality čirůvky májovky (Calocybe gambosa). Do jedné z nich nám kvůli probíhající akci málem umístili toitoiku, naštěstí se asi o dva metry netrefili, uff. Vycházka tedy začala optimistickým plněním košíčků. Nalezli jsme zde i docela vzhledné závojenky, které mohly, ale nemusely být závojenkou podtrnkou. Tolik k optimistickému startu a dlužno podotknout, že to bylo na dlouhou dobu poslední místo, kde jsme viděli jedlé a ještě k tomu čerstvé houby. Následoval totiž přehled hub dřevních, a to jak nejedlých, jako je spálenka skořepatá (Kretzschmaria deusta) nebo káčovka penízková (Biscogniauxia nummularia), tak i těch jedovatých typu hlinák červenající (Hapalopilus nidulans) a třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare). Potěšily moc pěkné štítovky jelení (Pluteus cervinus), které sice maskování shodily, protože od středy dost vyrostly, naštěstí nám je nikdo nezrekvíroval. Postupně jsme došli k dalšímu májovkovišti, která nám někdo škodolibý zarovnal palivovým dřívím, no ale tři májovky z něj čouhaly.
U letohrádku Hvězda převzal velení Mirek Opat s příslibem, že teď budou konečně ty hříbky. Vyrazili jsme do jihozápadní prosluněné a teplé části Hvězdy, kde jsou hlavně dubohabřiny a není tam to protivné vysoké bylinné patro a břečťan, které nás trápí v části východní. Hříbky ovšem řekly ne a naše třicetimužná rojnice dopadla úplně stejně jako ta jednomužná ve středu. Na závěr jsme ještě rozvinuli rojnici v pruhu trávy od letohrádku k hlavní bráně, kde jsme doufali najít vláknici začervenalou (Inocybe erubescens), a taky nic. Našli jsme ovšem dalších několik májovkovišť a vycházku jsme tedy zakončili stejně optimisticky, jako jsme ji zahájili – příslibem večeře. Kompletní seznam všech hub, které jsme viděli a dokázali určit na místě je zde.
Bylo to moc příjemné a věříme, že si to všichni užili. Ladronku vám ukážeme někdy příště, až v ní něco poroste a nebude mít čerstvý slušivý sestřih (prostě se tam ve středu sekalo, takže houby, i kdyby tam byly, by byly asi dost pocuchané).
Těšíme se zase příště,
Markéta Vlčková
Ohlédnutí za EKOFESTem v Malešicích
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 18.5.2025
posbírali jsme, co se dalo (Auricula - auricularia judae)
foto: Markéta Vlčková
z přípravy
foto: Markéta Vlčková
houby frčí
foto: Markéta Vlčková
Milí všichni,
v sobotu 26.4.2025 jsme měli premiéru na EKOFESTU, který se konal v Malešickém parku. Akce to byla rozhodně zajímavá a stojící za návštěvu. Svá "Ekotémata" tu prezentovalo 70 různých společností. K vidění byly různé zajímavosti, od hadů, přes běžnou faunu našich lesů po nové způsoby recyklace, a tak bych mohla pokračovat.
My jsme pochopitelně ukazovali houby a můžeme říci, že se náš stánek těšil velmi dobré návštěvnosti (lepší měl už snad jen stánek s pivem). Houby prostě táhnou a lidé se o ně zajímají a my jsme měli pro prezentaci připraveno více než 50 duhů (seznam zde). Jen je škoda, že i zde jsme zjistili, že houby táhnou hlavně jako artikl konzumní (najdu a sním), nikoliv jako artikl ekologicky významný. Nicméně věříme, že se nám toto většinové vnímání hub podaří časem zlomit.
Děkujeme organizátorům za pozvání a těšíme se na příští ročník.
Markéta Vlčková
Jak „houbožrouti“ odemykali les na Broumovsku?
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 18.5.2025
čas odstartovat
foto: Markéta Vlčková
První zářez - křehutky
foto: Markéta Vlčková
černorosol zdraví Brno
foto: Markéta Vlčková
skorovlasy (Exidiopsis effusa)
foto: Radim Dvořák
cílová destinace - tak uvidíme co uvidíme
foto: Markéta Vlčková
strmělka ojíněná (Rhizocybe pruinosa)
foto: Radim Dvořák
10 v jednom, fakt cool
foto: Markéta Vlčková
klanilístka obecná (Schizophyllum commune )
foto: Markéta Vlčková
krásná čerstvá spálenka (Kretzschmaria deusta)
foto: Markéta Vlčková
nejsem hříbek, i když tak můžu vypadat (Polyporus ciliatus)
foto: Markéta Vlčková
společně skoro v cíli
foto: Jan Wipler
Popravdě, poněkud „nehoubožroutsky“, jedlé houby se totiž k neradosti pořadatele rozhodly nespolupracovat. Ale co už. Letošní jaro je z hlediska hub tak nějak střídavě přející/nepřející. Někde to roste krásně, ovšem většina lidí zatím, pokud vím, spíš „ostrouhala“ než „sklízela“. Proto se počítá každý pozitivní houbolovný střípek, kterým vycházka na trase Malé Svatoňovice – Radvanice rozhodně byla a Dr. Wipler se nemá zač stydět, protože jím organizovaná vycházka byla velice příjemná a minimálně 30 druhů hub jsme po cestě viděli. No přátelé, kdo z vás to 19.4. má?
Prošli jsme se krásnou přírodou, počasí nám velmi přálo a ani s těmi houbami to nebylo za nula bodů, byť jich nebylo mnoho. Většinově jsme pravda viděli druhy dřevní, ovšem i ty jsou roztomilé a pro přírodu důležité. No a zapalovací trik s troudnatcem pásovaným prostě neomrzí. Nevíte, o co jde? Tak jste buď nedávali pozor, anebo jste tam nebyli. Z jedlých druhů jsme potkali křehutku hnědošedou jarní (Psathyrella spadiceogrisea), tmavobělku žlutavou (Melanoleuca cognata), penízovku provázkovou (Strobilurus stephanocystis) a několik různých rosolovitých hub (ty jsou pravda jedlé jen v Brně, ale to je jiná věc). Navíc, díky tomu, že nás ty jedlé houby moc nerušily, Radim měl aspoň čas tulit se k "ledovým vlasům" (Exidiopsis effusa) ve fázi odpočinku. Jak to dopadlo, můžete vidět na přiložené fotografii.
Cílové sukcesní kaliště tentokrát nebylo příliš spolupracující, ale nalezli jsme tam k naší radosti ještě celkem živou strmělku ojíněnou (Rhizocybe pruinosa) a jedno úplně malinké ušíčko černé (Pseudoplectania nigrella), které nám rozhodně projasnilo den. Navíc tam byl padlý kmen, na kterém Dr. Wipler určil přesně 10 druhů různých lignikolních hub. Za mě je balíček 10 v jednom naprostá pecka.
Každopádně, Dr. Wipler neproplýtval žádnou šanci a když nebylo mnoho „regulérních“ hub“, věnoval svoji pozornost aspoň těm „polohoubám“, tedy lišejníkům. Pravděpodobně trénoval na lichenologickou vycházku, která ho čekala o týden později. Občerstvovací stanice byla rovněž velmi dobře vybraná a velikonoční jehněčí menu více než potěšilo.
Těšíme se na další akci!
Markéta Vlčková
Z tradiční jarní výpravy do Radotína
Myko akce / Zprávy z akcí
Filip Zíka, 14.4.2025
na startu
foto: Míša Beldová
št'avnatka březnovka (Hygrophorus marzuolus)
foto: Filip Zíka
ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca)
foto: Míša Beldová
rojnice
foto: Eva Brejchová
spálenka skořepatá (Kretzschmaria deusta)
foto: Míša Beldová
destice chřapáčová (Discina ancilis)
foto: Ivo Novotný
kulturní vložka
foto: Eva Brejchová
ti co vydrželi do konce
foto: Iryna Kliestová
Jaro je v plném proudu, a tak nadešel čas na již tradiční vycházku do okolí Radotína. Počasí přálo a na startu se sešlo několik desítek nadšenců. Jedním z nich byl i znalec smržů Jan Hodač, který jich několik přivezl a poskytl k nim odborný výklad. Dobře tak, protože smrže jsme na lokalitě vzhledem k přetrvávajícímu suchu hledali marně, což je sice škoda, ale s prázdnou jsme neodešli.
Niva Šachetského potoka nám kromě "povinných" dřevních hub a pyrenomycetů (zmiňme např. dřevomor hnědý – Hypoxylon fuscum) poskytla hned několik lokalit ohnivce rakouského (Sarcoscypha austriaca), který vzhledem k tomu, že přelom zimy a jara letos nebyl tak extrémně teplý jako v jiných letech, byl ještě docela v kondici. V kopci nad potokem jsme na několika místech nalezli tradiční jarní houbu destici chřapáčovou (Discina ancilis). Kloboukatých hub jsme popravdě mnoho neviděli. Potkali jsme křehutku jarní (Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis), penízovku provázkovou (Strobilurus stephanocystis), ale ne v takovém množství, aby se dala kulinářsky zpracovat, dále staré plodnice hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus) a penízovky sametonohé (Flamullina velutipes), a pak něco, co bychom tu rozhodně nečekali. Jeden účastník přišel s houbou a dotazem, o jaký druh se jedná. K našemu překvapení šlo o starší plodnici št’avnatky březnovky (Hygrophorus marzuolus), která se v Praze a okolí vyskytuje jen velmi zřídka. Na lokalitě jsme pak našli ještě jednu menší plodnici. Nález poputuje jako exikát do muzea, takže dobrá práce.
Velkým hájem jsme se vrátili zpátky do Radotína. Část účastníků ještě zhodnotila zážitky a dojmy v místním pivovaře, ostatní šli spořádaně domů. Poděkování patří Martinu Slavičínskému, který se postaral o občerstvení během akce. Další vycházka se bude konat v horizontu týdnů v závislosti na růstu hub, sledujte web www.myko.cz.
Za ČMS,
Filip Zíka
Z vycházky do Slavičího údolí
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 16.2.2025
Slavičí údolí
foto: Markéta Vlčková
inženýři to na start zase nestihli
foto: Markéta Vlčková
nebylo nás málo
foto: Markéta Vlčková
výprava zdárně překonala první terénní nerovnost
foto: Markéta Vlčková
tak co nám tu roste
foto: Lubomír Opat
cool chřapáče, možná Quéletovy
foto: Markéta Vlčková
houba z kategorie WTF Martine
Foto: Markéta Vlčková
a taky teoreticky jedlá malá drobotina
foto: David Dobeš
terčka žilnatá (Rutstroemia bolaris)
foto: Martin Slavičínský
rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica)
foto: Markéta Vlčková
březovník obecný (Piptoporus betulinus)
foto: Lubomír Opat
troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola)
foto: Martin Slavičínský
pevník chlupatý (Stereum hirsutum)
foto: Martin Slavičínský
dřevokaz rosolovitý (Phlebia tremellosa)
foto: Markéta Vlčková
šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta)
foto: Markéta Vlčková
asi to s náme de z kopce ojeje
Foto: Lubomír Opat
šťastně v cíli, nikdo si nic nezlomil
foto: Martin kříž
Slavičí údolí, které je od ledna 2025 nově sledovanou lokalitou, přilákalo v neděli 2.2.2025 více než 30 houbochtivých lidí (a jednoho psa). Trochu nás to překvapilo, protože mrzlo a slíbený jsme měli i sníh, který jsme nakonec naštěstí nedostali. Houbařit v takovém počasí má svá negativa – je zima a houby jsou na kost promrzlé (a účastníci vycházky po nějaké chvíli mykotempa rovněž). Má to ovšem i svá pozitiva – nemusíme tolik řešit bahno, aspoň dokud se přes den neoteplí. Ovšem plánování nám vyšlo bohužel tak, že jsme si napřed užili ty zmrzlé houby (a taky zmrzlé "nás") a pak, při spěšnějším přesunu směr domov, i to bahno, už bez hub, zato s pěkně prudkého kopce dolů. Pecka.
Na druhou stranu, počítá se celkový dojem a výsledek, a ten nebyl až tak špatný. Kromě solidní účasti z řad veřejnosti nás potěšil i relativně hojný růst hub – našli jsme 56 druhů, což na začátek února a s přihlédnutím k nízkému úhrnu srážek v posledních dvou týdnech není až tak špatné. Pokud jde o skladbu nalezených druhů, zažili jsme překvapení oběma směry – překvapilo nás jednak, že jsme nenašli to, co jsme nalézt mohli a čekali, ale také to, že jsme nalezli něco, co jsme opravdu nečekali. Konkrétně se jednalo o malinkaté plodnice chřapáče pravděpodobně Quéletova (Helvella queletii), které Martin Kříž omylem vyhrabal při snaze najít nějakou tu podzemku (Tu taky našel. Jednu. Měla asi 2 milimetry. Nevíme, co to bylo.). Pak jsme taky našli oranžové mozkovité cca 8 x 5 cm velké cosi, o čem jsme se ani nebyli schopni dohodnout, zda je to vůbec houba. Byla. Pokud se to podaří určit, dáme vám vědět (Martin na tom intenzivně pracuje a my ostatní mu na dálku fandíme).
Z očekávatelných jedlých druhů to byla klasika v podobě kržatky zimní (Tubaria furfuracea), penízovky sametonohé (Flammulina velutipes) a boltcovitky bezové (Auricularia auricula-judae), z teoreticky jedlých druhů ještě rostlo i několik hub rosolovitých (např. Exidia nigricans či Tremella mesenterica). No a zbytek byl víceméně o choroších, tvrdohoubách a drobných askomycetech jako jsou terčka (Rutstroemia bolaris) či jehnědka (Ciboria sp.). Viděli jsme hlavně evergreeny typu březovník obecný (Piptoporus betulinus), troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), outkovka pestrá (Trametes versicolor), pevník plstnatý (Stereum subtomentosum), dřevokaz rosolovitý (Phlebia tremellosa), a tak dále, a tak podobně.
Slavičí údolí je každopádně zajímavá lokalita s potenciálem překvapit a věříme, že nás v průběhu roku ještě ledasčím překvapí. Na další vycházku se samozřejmě těšíme. Místo a čas se včas dozvíte na našem webu. Výhled počasí nám ovšem zatím příliš nepřeje.
Za ČMS,
Markéta Vlčková
Z tradiční vycházky do Kunratického lesa
Myko akce / Zprávy z akcí
Filip Zíka, 30.12.2024
na startu
foto: Lubomír Opat
zimní les
foto: Filip Zíka
ostnateček okrový (Steccherinum ochraceum)
foto: Petr Souček
určujeme
foto: Filip Zíka
nedohub růžový (Hypomyces roseus)
foto: Lubomír Opat
kyj rourkovitý (Macrotyphula fistulosa var. fistulosa)
foto: Petr Souček
hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)
foto: Lubomír Opat
Mezi tradiční akce pořádané Českou mykologickou společností v posledních letech patří vycházka do Kunratického lesa, která se koná „mezi svátky“.
Nejinak tomu bylo i letos a na startu „Pod dubem“ se sešlo více než 30 lidí, chtivých houbařských i mykologických zážitků. Počasí bylo mrazivé, mlhou jen sem tam prosvítalo slunce a les byl porostlý jiním a jinovatkou, což vytvářelo krásnou zimní atmosféru.
Hub bylo nalezeno téměř 70 druhů, kromě tradičních chorošů a pyrenomycetů se objevily i nějaké houby kloboukaté. Nemohly chybět tradiční zimní jedlé houby jako hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), penízovka sametonohá (Flamulina vellupites), nebo kržatka zimní (Tubaria furfuracea). Objevily se i zoombie plodnice dalších, již před delší dobou vyrostlých kloboukatých hub jako holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca), strmělka přehrnutá (Paralepista flaccida), strmělka mlženka (Clitocybe nebularis), lakovka ametystová (Laccaria amethystina) nebo šupinovka šedohlínová (Pholiota lenta). Jedovaté houby tentokrát nalezeny nebyly, což je vzhledem k ročnímu období i pochopitelné. Ze zajímavějších či vzácnějších nálezů byly zejména díky přítomnosti Martina Kříže zaznamenán struhák splývavý (Radulomyces confluens), protrhlík habrový (Melogramma campylosporum), jako trepkovitka tvářící se mechovka Hobsonova (Clitopilus hobsonii), nedohub růžový (Hypomyces roseus) nebo čepičatka zvoncovitá (Galerina sideroides).
Na závěr se většina účastníků vycházky postupně sešla v restauraci Na tý louce zelený, kde proběhla diskuze nejen o nalezených houbách. Věřím, že většině účastníků se vycházka líbila, další by se měla konat přibližně začátkem února, o její existenci budeme včas informovat na webu www.myko.cz a na facebooku České mykologické společnosti.
Filip Zíka
Broumovské pomrazkobraní bylo doslova cool
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 27.12.2024
Foto: Pavel Mornštajn
není nás na startu moc, ale co už
foto: Markéta Vlčková
tak s tím sněhem to je na pohodu...
foto: Filip Zíka
....víceméně
foto: Markéta Vlčková
lišky nálevkovité k večeři rostly ještě hojně
foto: Markéta Vlčková
tak jsem vám ty pomrazky vyčuchal
foto: Martin Kříž
a kde je ten buřtík
foto: Markéta Vlčková
snažíme se najít lom
foto: Markéta Vlčková
našli
foto: Markéta Vlčková
ale jak dolů
foto: Markéta Vlčková
měkkouš kadeřavý
foto: Markéta Vlčková
dřevomorka lesní
foto: Markéta Vlčková
pevník krvavějící
foto_ Markéta Vlčková
penízečka drobnovýtrusá
foto: Martin Kříž
máme pěkný pařezník pozdní
foto: Miroslav Abbely
že je roztomilý
foto: Markéta Vlčková
fotíme hlívu
foto: Miroslav Abbely
tuhle hlívu
foto: Jan Wipler
černorosol terčovitý
foto: Markéta Vlčková
ryzec ryšavý, který si není podobný
foto: Markéta Vlčková
strmělka číškovitá
foto: Markéta Vlčková
nemám cukřík, sorry
foto: Markéta Vlčková
Vážení příznivci hub,
V sobotu dne 7. 12. 2024 se dvoučlenný výsadek redakce webu ČMS zúčastnil broumovského Pomrazkobraní, pořádaného Dr. Wiplerem z MO Broumov. Pořádat mykologickou vycházku začátkem prosince je trochu sázka do loterie – kdykoliv může nasněžit. V loňském roce nasněžilo opravdu hodně, letos to až do Mikuláše vypadalo velmi slibně, ovšem v pátek 6. 12. …nasněžilo, a to nemálo (i když v porovnání s loňským rokem to bylo prý ještě dost na pohodu). Škarohlídi se nám den před akcí vysmívali, že si budeme muset najít cvičeného pejska, který by houby pod sněhem vyčuchal, a tato nevítaná nadílka od účasti rovněž odradila nemálo lidí. Potvrdila se tak prorocká slova Dr. Wiplera, že se oddělí zrno od plev.
Do Březové dorazili skutečně jen ti nejodolnější a nejnadšenější. Musíme konstatovat, že ti, co se zalekli a zůstali doma, dost prohloupili. Nejen že v lese sníh prakticky nebyl, takže hledat houby, které ještě celkem ochotně rostly, nebyl problém. Navíc jsme měli i onoho hledacího pejska. Jezevčík Eda, který nám minule moc chyběl, se tentokrát akce zúčastnil a aktivně pomáhal v pátrání (asi čekal za odměnu buřta, kterého ovšem ke svému zklamání nedostal). V neposlední řadě bylo příjemné počasí s dobrým světlem na focení a pokud Milan do příště vylepší navigaci, tak to bude naprosto dokonalé.
Spektrum nalezených druhů zcela odpovídalo očekávání. Přes zimu se zaměřujeme spíše na druhy dřevní, které jsou přes léto často upozadňované a které navíc touto dobou bývají čerstvé, a tedy i fotogenické. Účastníci se tak mohli seznámit se širokou paletou tzv. chorošů, ale také hub rosolovitých, kterým se přes zimu rovněž dobře daří. Saprotrofní druhy rostoucí z opadu a druhy mykorhizní byly pochopitelně v menšině (seznam nálezů zde).
Z jedlých druhů rostoucích touto dobou, které tolerují i mírné mrazíky, jsme nalezli lišku nálevkovitou (Craterellus tubaeformis), hlívu ústřičnou (Pleurotus ostreatus), pařezník pozdní (Sarcomyxa serotina), penízovku sametonohou (Flammulina velutipes), šťavnatku modřínovou (Hygrophorus lucorum) a pochopitelně i ony pomrazky (Hygrophorus hypothejus). Nalezli jsme sice i hřib hnědý, ovšem ten byl již kvůli opakovanému přemrznutí nekonzumovatelný. Vysloveně jedovatého jsme nenalezli nic, což je jedna z výhod zimy – nebezpečných druhů roste naprosté minimum. K zajímavým nálezům patřil krásnorůžek vidlený (Calocera furcata), který není hojný, ryzec ryšavý (Lactarius rufus), který sice hojný je, ale vůbec si nebyl podobný a černorosol terčovitý (Exidia recisa), který sice není vzácný, ale příliš často jej také nevídáme.
V lese jsme strávili plodné a příjemné čtyři hodinky a byli jsme rádi, že ho Dr. Wipler minulý měsíc zapomněl zamknout. Kdyby nezapomněl, možná by byl definitivně zamčený a my bychom se brodili v závějích bez šance vůbec něco potkat. Při zpáteční cestě jsme navíc potkali velmi přítulnou faunu (tulila se nejspíš proto, že doufala, že máme cukříček nebo jablíčko - neměli jsme ani jedno).
Těšíme se na další ročník,
Vaše redakce
Jak jsme zamykali les na Broumovsku
Myko akce / Zprávy z akcí
Markéta Vlčková, 16.11.2024
ráno bylo pošmourno a chladno
foto: Markéta Vlčková
tak vpřed
foto: Lubomír Opat
zajímavý oligotrofní bor
foto: Markéta Vlčková
u rybníka byl akorát rozteklej eda (Boletus edulis)
foto: Markéta Vlčková
ryzec ryšavý (Lactarius rufus)
foto: Markéta Vlčková
pomrazky jsou sice malé ale dobré
foto: Markéta Vlčková
musíme zrychlit...tak určitě
foto: Markéta Vlčková
dřevokaz rosolovitý (Phlebia tremellosa)
foto: Daniel Kvasnička
liška nálevkovitá (Craterellus tubaeformis)
foto: Daniel Kvasnička
Eda, ovšem nikoliv jezevčík (Boletus edulis)
foto: Markéta Vlčková
holubinka namodralá (Russula cyanoxantha)
foto: Markéta Vlčková
no není k sežrání? (Pseudohydnum gelatinosum)
foto: Lubomír Opat
společně v cílové rovince
foto: Markéta Vlčková
krásná hnusná invazní škumpa (Rhus typhina)
foto: Markéta Vlčková
Svatoplukovi Gollovi gratuluje Jan Wipler
foto: Lubomír Opat
z předávání Zlatého Cantharella
foto: Markéta Vlčková
Milí přátelé, mykofilové a všichni, koho ještě nepřestaly bavit houby,
v duchu tradice jsme vyrazili na Broumovsko, abychom zde ten odemčený les zase zamkli (to se sice nepovedlo, ale nepředbíhejme). Dr. Wiplera bohužel pronásledovala smůla v podobě zásahu zevních vlivů a vyšší moci. Obvyklá trasa nepřipadala do úvahy, neboť lokalita byla zdevastovaná necitlivou těžbou dřeva a srub, ve kterém jsme mívali přestávku na buřty, byl bez milosti zdemolován (náznaky jsme viděli již při odemykání lesa a teď nás to dohnalo v plné palbě). K završení celé té katastrofy chyběl stěžejní pilíř našich vycházek – jezevčík Eda.
Nešť, Dr. Wipler se s nepřízní osudu vyrovnal jako vždy srdnatě a s ním i přibližně 30 dalších houbařů-zamykačů, které akce přilákala. Alternativní trasa do okolí Vernéřovic byla sice delší, ale moc krásná, a vedla nás jinými biotopy, než na jaké jsme byli zvyklí z okolí Hynčic, takže ve finále vlastně super, byť zničených lokalit na původní trase je nám pochopitelně líto.
Přestože už byl listopad, hub jsme viděli požehnaně, a to nejen saprotrofních, které v pozdním podzimu a v zimě převažují, ale i mykorhizních, které již touto dobou bývají na ústupu. První vlaštovky jsme zaznamenali cestou od „vlaku“ v podobě náhradního autobusu. Na mezi jsme nalezli pěkné voskovky – šarlatovou (Hygrocybe coccinea) a citrónovou (Hygrocybe chlorophana). K nejzajímavějším lokalitám patřil oligotrofní bor, do kterého jsme se dostali po několika stech metrech od místa srazu, tedy prakticky hned na začátku vycházky. Působil tedy, mimo jiné, silně motivačně. Hub jsme zde nalezli poměrně hodně. Vyrůstalo zde několik druhů holubinek, ryzců, a dožívaly ještě i hřibovité houby v podobě celkem pěkných hřibů hnědých (Imleria badia), již postarších hřibů smrkových (Boletus edulis), klouzků/hřibů strakošů (Suillus variegatus) a klouzků kravských (Suillus bovinus). Našly se zde i moc pěkné, i když už postarší, pavučince slizké (Cortinarius mucosus) a pokračoval voskovkový trend v podobě voskovky kuželovité (Hygrocybe conica) a krvavé (Hygrocybe miniata). Našli jsme i docela dost šťavnatek pomrazek (Hygrophorus hypothejus), tak doufejme, že je ten růst nepřestane bavit a že nám vydrží i do Pomrazkobraní. Lokalitat byla velmi zajímavá, takže jsme na ní strávili poměrně dost času, což vedlo k mírnému dyskomfortu některých účastníků (hlavně dam), protože nebylo nejtepleji a taky proto, že jedlé houby už byly vysbírané. Většina si lokalitu patřičně užila, ovšem po hodince zde strávené nastal čas se posunout dál.
Inu, moc nám to nešlo. Dr. Wipler si sice byl vědom určité časové ztráty, a tak každou chvíli opakoval, že musíme zrychlit…takže jsme se každou chvíli zasekli s nějakou tou zajímavou houbičkou, kterou jsme po cestě potkali a o které jsme posléze obdrželi obsáhlý a erudovaný výklad (což je super, protože kde jinde se k takovému výkladu člověk dostane a navíc zadarmo). Nutno říci, že „houbožrouti“ si při těch „zaseknutích“ přišli na své – hojně rostly hřiby hnědé (Imleria badia), lišky nálevkovité (Craterellus tubaeformis) a i nějaký ten masák (Amanita rubescens) s holubinkou namodralou (Russula cyanoxantha) se našly. Velmi zaujaly krásné plodnice rosolozubu huspenitého (Pseudohydnum gelatinosum), ty ovšem zůstaly in situ, protože nikdo moc nevěděl, co by s ním měl dělat. Jedulek, které by byly vysloveně nebezpečné, jsme neviděli mnoho, zato nejedlých druhů ano. K našim věrným průvodcům patřilo například kuřátečko svraskalé (Clavulina rugosa) či helmovka zefýrová (Mycena zephirus) - typičtí hojní zástupci místní podzimní mykobioty. Diverzita biotopů byla opravdu velká, kromě louky a zmíněného oligotrofního boru jsme navštívili smrčiny, smíšený les, občas jsme potkali nějaký ten vtroušený dub, osikový háj, bučiny, bory, břízy a k nim příslušné houby…no a tak bych mohla pokračovat.
Celou akci jsme zakončili u Sv. Magdalény v Jetřichově, kde stále ještě rostou pusinky kalichovky porostnicové (Loreleia marchantiae, foto od Dr. Wiplera zde) a kde jsme Svatoplukovi Gollovi slavnostně předali „Zlatý Cantharellus“.
Ještě k tomu zamykání – klíč jsme sice nesli v batůžku, ale les jsme nakonec nezamkli, protože se na to prostě zapomnělo. A dobře tak!. V loňském roce se nezapomněl, les jsme slavnostně zamkli, a na pomrazkobraní napadalo tolik sněhu, že najít pomrazky byl opravdu nadlidský úkol. Letos jsme si tedy nechali dveře (i lesy) otevřené a těšíme se 7.12. opět na Broumovsku.
Za ČMS,
Markéta Vlčková
Strana 2 / 49, články 11 - 20 / 488
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 >
