Russula favrei

Russula favrei M.M. Moser 1979

holubinka Favreho

Systematika

Synonyma

Russula fuscoochracea R. Schulz 1927
Russula serissima Peck 1910
Russula xerampelina var. fuscoochracea Micheli & Schulzer

Popis

Klobouk je široký 40–100 mm, v mládí polokulovitý, později ploše rozložený a ve středu mírně prohloubený, hnědý, rezavě hnědý, kaštanově hnědý, purpurově hnědý, ve středu tmavší, někdy téměř černý, ve stáří vybledající, s okrovými nebo olivovými odstíny. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožku lze sloupnout od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou spíše husté, později prořídlé, 3–7 mm vysoké, nejprve smetanové, později bledě okrové, po poranění a stářím hnědnoucí, u třeně vykrojené.

Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 50–90 x 10–25 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, bělavý, někdy narůžovělý, po poranění a ve stáří nahnědlý.

Dužnina je bělavá, při poranění výrazně hnědnoucí. Vůně je u čerstvých plodnic nevýrazná, při zasychání postupně slanečková. Chuť je mírná.

Makrochemické reakce: FeSO4 – šedozelená; guajak – rychle a intenzivně modrá.

Výtrusný prach je okrový až žlutý (3c–4a).

Výtrusy jsou široce oválné, 8,5–11 x 6,5–9 µm, se středně vysokou až vysokou ornamentikou, s izolovanými nebo jen vzácně pospojovanými bradavkami.

Výskyt

Roste od července do září v jehličnatých lesích (smrk, borovice, modřín) na kyselých půdách, místy pravděpodobně hojně. Upřednostňuje podhorské a horské polohy.

Možná záměna

Holubinka Favreho patří mezi holubinky z okruhu holubinky révové (Russula xerampelina) se slanečkovou vůní dužniny, což je skupina barevně dosti proměnlivých holubinek. Dříve byla popisována jako varieta holubinky révové.

Charakteristickými znaky jsou převažující hnědé odstíny pokožky klobouku a růst pod jehličnany, zejména pod smrkem.

Holubinka révová (Russula xerampelina) roste také pod jehličnany, má však klobouk obvykle s převažujícími červenými odstíny a často načervenalý třeň.

Ze slanečkových holubinek najdeme pod jehličnany ještě holubinku kyjonohou (Russula clavipes) s kyjovitě zakončeným třeněm a hnědozeleným až hnědoolivovým kloboukem.

Holubinka tchoří (Russula cicatricata) a holubinka slanečková (Russula graveolens) rostou pod listnáči. Holubinka buková (Russula faginea) je vázána na buky a vytváří nápadně větší plodnice.

Tvarem, barvou, velikostí plodnic i ekologií se podobají také holubinka kolčaví (Russula mustelina) nebo holubinka celokrajná (Russula integra), ty však nevykazují hnědnutí částí plodnice při poranění a postrádají slanečkovou vůni.

Kuchyňské využití

Všechny slanečkově vonící holubinky jsou jedlé a chutné. Slanečková vůně tepelnou úpravou vymizí.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (2005) patří do sekce Polychromae, subsekce Xerampelinae.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento

Znaky v klíčích

Klíč k určování holubinek

Nálezy

  0066-2024-0145 (26.07.2024, Ústecký kraj)