Aktuality - články autora Aleš VítStrana 50 / 52, články 491 - 500 / 512
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 >
- 14.7.2010
Houby / Poznávejme houby 
Suillus grevillei – klouzek sličný - 13.7.2010 Houby / Fotoreceptárium Klouzek sličný (modřínový)
- 7.7.2010 Myko akce / Zprávy z akcí Setí hub se svatým Prokopem
- 30.6.2010 Houby / Poznávejme houby O směsi hub ve vašem košíku
- 29.6.2010 Houby / Fotoreceptárium Houbový „buřtguláš“
- 28.6.2010 Myko akce / Zprávy z akcí V terénu s MK ČMS Velké Hamry
- 15.6.2010 Myko akce / Zprávy z akcí Výstavka hub na Dyleni
- 14.6.2010 Myko akce / Zprávy z akcí Tradiční červnová vycházka s hořovickými houbaři
- 13.6.2010 Houby / Poznávejme houby Laetiporus sulphureus – sírovec žlutooranžový
- 12.6.2010 Houby / Fotoreceptárium Sírovec žlutooranžový
Suillus grevillei – klouzek sličný
Houby / Poznávejme houby
Aleš Vít, 14.7.2010
Suillus grevillei – klouzek sličný
Radost z podmodřínů
Suillus grevillei – klouzek sličný
Patří mezi houby stopkovýtrusé (Homobasidiomycetes), hřibotvaré (Boletales).
Houbu na snímku jsem nalezl a fotil 28. 7. 2004 v Podruhlí u jihočeských Bělčic.
Tuto všem dobře známou houbu bezpečně za vlhka prozradí značně slizký, citronově žlutý, někdy až zlatohnědý klobouk. Žluté rourky pod kloboukem omakem hnědnou. Zpravidla válcovitý, v horní části žlutěhnědavý třeň, je pod světlým prstenem posetý skořicově hnědými vločkami. Mnohde se mu říká klouzek modřínový, to ve spojení s jeho hojným výskytem právě pod těmito stromy. Podobně jako i další klouzky má také tento druh povícero lidových jmen, mezi mnohými třeba "smrkáč (od smrkati :-)), či např. loupák...
Obvyklá doba výskytu: VI. - XI.
Jedlý
Klouzek sličný (modřínový)
Houby / Fotoreceptárium
Aleš Vít, 13.7.2010
Základní suroviny
Podruchelská
Poznámka na úvod:
Klouzky sličné ( modřínové), když přijde jejich čas, vyrůstají zpravidla v požehnaném množství. Pokud je tou dobou deštivo, leskne se jim na kloboucích silná vrstva slizu, která vzbuzuje u mnohých potřebu jim pokožku klobouků oloupat. Část houbařů klouzky právě pro tuto pracnost nemá příliš v oblibě a berou je zpravidla v počtu pouhých několika kousků jen do směsi s ostatními houbami. Na otázku, zda klouzky loupat či neloupat nejeden houbař odpoví, že vlastně neví, ale že je loupá. Že jeho táta a táta jeho táty je taky loupali. Ovšem „Klouzek je proto klouzkem, aby v hubě klouzal“, říkával můj děda. Něco na tom jistě bude. Klouzky proto neloupu. Pouze za vlhka jejich šlemovitý povrch oškrábnu nožem a pak plodnice ukládám do košíku, odděleně od ostatních hub, podobně, jako třeba pýchavky. Za sucha tenhle úkon odpadá. Viskozita klouzků je skryta i uvnitř celé plodnice, a tedy nikoli a jen na onom slizem pokrytém klobouku. Klouzky zřejmě u všech houbařů stejnou měrou neobstojí rovnocenně při veškerých kuchyňských úpravách. Nejspíš je mnozí ani nesuší. To ostatně neplatí jen u nich. Chutnají ovšem dobře v podobě polévek a omáček, v orientálních jídlech v kombinaci se zeleninou a například v bešamelu, gratinované se sýrem.
Nechte se pozvat na jednoduchý a chutný pokrm podle letitého receptu z jižních Čech.
Podruchelská „Klouzanda“
Suroviny: Klouzky, odvar z bobkového listu, kuliček nového koření a černého pepře, hladká mouka, zakysaná či sladká smetana, máslo, nasekaný čerstvý kopr a pár kapek octa, brambory.
Postup: Plátečky kuchyňsky opracovaných klouzků vařte čtvrthodinku v osolené vodě. Do sklenky vychladlého odvaru z koření vmíchejte mouku, vlijte k houbám a dobře po dalších deset minut provařte. Přidejte dohladka vyšlehanou zakysanou smetanu či podle chuti použijte smetanu sladkou, (nebo kombinaci obou), zamíchejte a po chvilce zmírněte plamen. Podle gusta pak přidejte kopr a nakonec po dochucení ještě na prst silný plátek syrového másla pro zjemnění. Hotovou, řádně klouzavou omáčkou přelijte v hlubokém talíři přes horké brambory na loupačku. Někdo má také rád „Klouzandu“ nepatrně zakápnutou octem.
Setí hub se svatým Prokopem
Myko akce / Zprávy z akcí
Aleš Vít, 7.7.2010
Čilý ruch během foto-řazení účastníků
Leccinum nigrescens, ve zdejších lesích je to hojný druh
Dokřupava opečené vepřové kůžičky, tradiční svačinka v terénu
I přes panující sucho se našlo dostatek zajímavých druhů hub
Strázeň od hladu (a žízně), to v Chocni neplatí!
V uplynulých svátečních dnech, 5. a 6. července, uspořádali členové choceňského MK ČMS tradiční „Setí hub se sv. Prokopem“.
Bylo to pečlivě zorganizované setkání přátel z rozmanitého českého mykologického a houbařského prostředí.
Na nejrůznější odborná, ale i koncepční témata o další činnosti se tu z mnoha pohledů diskutovalo jak při vycházce zámeckým parkem a do lesů v okolí, tak především během následující společenské části akce.
Setkání prověřilo všechna již existující a založilo i mnohá nová přátelství.
Obdiv a poděkování patří všem choceňským přátelům v roli pozorných hostitelů.
O směsi hub ve vašem košíku
Houby / Poznávejme houby
Aleš Vít, 30.6.2010
Směs letních druhů hub
Směs podzimních druhů hub
O směsi hub ve vašem košíku
V kuchyni lze použít rozličné směsi hub v mnoha zajímavých chuťových podobách, jejich složení nejspíš ale vždy bude záležet na tom, v jakou roční dobu právě houbaříme, a které druhy v onen čas skončí v našem košíku. Jak mnoho se od sebe liší směsi hub například podle jednotlivých ročních období (mimo jiné aspekty skladby směsi hub), to vám jistě řekne každý zkušený houbař.
Je také mnoho těch, kteří dávají přednost jen několika málo druhům jedlých hub, například jen „pravákům“ či liškám, které jsou v kuchyni univerzálně použitelné téměř ve všech úpravách. Dost možná, že je tomu tak jen z nedokonalé znalosti jiných druhů, a to je pak jistě správná prevence před otravou jedovatými houbami.
Konečně, v rubrice „Fotoreceptárium“ zdejších stránek je pokrmů za použití jen jednoho druhu houby uvedeno hned několik.
Jsou ovšem také houby, které se hodí samy o sobě pro použití v kuchyni pouze v některých specifických úpravách, a které naopak, v jiných úpravách nesplní, či dokonce zklamou veškerá očekávání.
Pokrmy z vyvážené směsi hub bývají kuchyňsky ceněny mnohdy více, než je tomu u četných jídel se zastoupením pouze jediného druhu houby. Nebojte se, proto, poznávat nové druhy jedlých hub napříč houbařskou sezónou, rozšiřujte si odborné znalosti, staňte se uznávanými houbaři a obohacujte své kulinářské zkušenosti o nové poznatky.
Houbový „buřtguláš“
Houby / Fotoreceptárium
Aleš Vít, 29.6.2010
Základní suroviny
Houbový buřtguláš
Houbový „buřtguláš“
Poznámka na úvod:
Pod pojmem „buřtguláš“ se má zpravidla na mysli nejširší spektrum lidové kulinářské tvořivosti na toto téma. Buřty v něm často bývají zastoupeny nejrůznějšími točenými salámy a kabanosy, párky, pravými i nepravými špekáčky, a nezřídka i dalšími uzeninami. Podobné je to se směsí hub, kdy, jak již bylo řečeno, její složení závisí od toho, jaké jedlé houby tou dobou právě rostou. A právě směs hub, jako jedna ze základních surovin i u mnoha dalších kuchyňských postupů, se rovněž báječně hodí do houbového „buřtguláše“.
Suroviny: Směs hub, uzenina, brambory, slanina, cibule, česnek, hl. mouka, sůl, kmín, mletý černý pepř, mletá červená sladká paprika, čili papričky, drhnutá majoránka
Postup: Na slanině obdělejte cibuli, přidejte lisovaný česnek, pokrájenou uzeninu, papriku, kmín, pepř, čili, osolte, zesilte plamen a chvíli odmíchávejte ode dna. Přidejte pokrájené brambory, houby, podlijte, promíchejte a přiklopené čtvrthodinku zvolna vařte. Přidejte majoránku a záklechtku vody se lžičkou mouky, pozvolna míchejte a povařte ještě deset minut.
V terénu s MK ČMS Velké Hamry
Myko akce / Zprávy z akcí
Aleš Vít, 28.6.2010
1. Účastníci vydařené akce
2. Časně letní druhy hub jizerskohorských lesů
V sobotu 26. 6. 2010 se uskutečnila vycházka do jizerskohorských lesů v okolí Velkých Hamrů. Účast „Hamrováků“ podpořili svou návštěvou i členové odboček z Lomnice nad Popelkou a Trutnova. Přes nastupující sucho bylo nalezeno a určeno na 30 druhů právě rostoucích hub. Na ohni opékané špekáčky a orosené sklenice piva na chatě mysliveckého spolku v Bohdalovicích už jen utvrdily dobrou pohodu i tradičně přátelské vztahy mezi milovníky hub a přírody napříč Českou mykologickou společností .
Text a foto: Petr Hampl, Aleš Vít
Výstavka hub na Dyleni
Myko akce / Zprávy z akcí
Aleš Vít, 15.6.2010
To pravé potěšení...
Instalace výstavky
Věž na Dyleni
5.6.2010 v rámci Dne dětí pořádaného podnikem Lesy České republiky na Dyleni, uspořádal náš Mykologický klub Slavkovský les při CHKO Mariánské lázně výstavku hub.
Vystavovat houby na vrcholu nejvyšší hory Českého lesa, to bylo určitě unikátní a navíc poprvé.
Tato akce měla mimořádný úspěch, za celý den ji navštívilo mnoho účastníků, kteří nevěřili, že je možné v červnu nalézt tolik hub.
Bylo vystavováno celkem 86 druhů.
Členové našeho spolku již 3 dny předem navštívili lokality kolem Chebu, aby zajistili dostatek exponátů.
Pro naši výstavu sbírali i přátelé našeho spolku, za což jim děkujeme.
Účastníci s nadšením komentovali výstavku hub, zejména hřibovité, ale i další druhy hub.
Vystavena byla i pýchavka obrovská, která se vyskytuje v tomto období spíše jen výjimečně.
V rámci výstavy byla i propagace České mykologické společnosti, kdy v letáčku byla vysvětlena její činnost a záměry do budoucna.
Nechyběly ani recepty na houbové speciality, o které byl veliký zájem, a byly do posledního rozebrány.
Od podniku Lesy České republiky nám bylo tlumočeno poděkování s tím, že i příští rok by uvítali výstavu hub zopakovat.
Tuto akci vyhodnotil Jiří Pošmura, předseda MK Slavkovský les.
Tradiční červnová vycházka s hořovickými houbaři
Myko akce / Zprávy z akcí
Aleš Vít, 14.6.2010
Sláva nazdar výletu!
Všem známé panorama
V sobotu 12. 6. 2010 uspořádali členové z MK Hořovice každoroční vycházku po trase
Srbsko - Malá Amerika - Karlštejn.
Počasí přálo, nálada účastníků byla skvělá, a tak nebyla nouze o mnoho skvělých zážitků.
Na skutečnost, že hub mohlo být tentokrát během výletu k vidění i více, se pak dočista rychle zapomnělo v jedné z útulných karlštejnských hospůdek.
Foto: Oldřich Jindřich, MK Hořovice
Laetiporus sulphureus – sírovec žlutooranžový
Houby / Poznávejme houby
Aleš Vít, 13.6.2010
Laetiporus sulphureus – sírovec žlutooranžový
Sírovec žlutooranžový má v kuchyni specifické použití
Laetiporus sulphureus – sírovec žlutooranžový
Patří mezi houby stopkovýtrusé (Homobasidiomycetes), nelupenaté (Aphyllophorales).
Houbu na snímku jsem nalezl a fotil 11. 5. 2005 poblíž Karlštejna.
Signálně žlutooranžové zabarvení, zprvu bakulovitého a později konzolovitého, bokem na kmenech listnatých stromů přirostlého klobouku tohoto parazitického druhu houby, je v terénu komukoli už zdáli patrné. Mladý sírovec je měkký, aromatický, šťavnatý, a právě jen tehdy bývá v kuchyni ve specifických úpravách zajímavě použitelný.
Obvyklá dobou výskytu: V. - XI.
Jedlý
Sírovec žlutooranžový
Houby / Fotoreceptárium
Aleš Vít, 12.6.2010
Sírovec ve smetanovém karí
Sírovec ve smetanovém karí
Suroviny: Právě vyrostlý sírovec, cibule, česnek, olivový olej, zeleninový bujón, smetana na vaření, hladká mouka, karí, sůl.
Postup: Najemno pokrájenou cibuli osmahněte s prolisovaným česnekem na oleji, přidejte na plátečky pokrájený sírovec, opékejte, přilijte bujón, přivěďte k varu a pozvolným tahem redukujte do zčervenání. Zalijte ve smetaně zalechtanou hladkou moukou a karí (to v množství podle osobní zkušenosti), míchejte, podle potřeby ještě osolte a pozvolna provařte do zahoustnutí.
Strana 50 / 52, články 491 - 500 / 512
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 >
